Zbyněk Hejda zachycuje okamžiky unikání
Osmdesátiny básníka Zbyňka Hejdy byly provázeny oslavami, recitací jeho básní a zástupy gratulantů na večírcích poezie v Divadle Orfeus a v rámci oslav 25 let časopisu Revolver Revue na Nové scéně Národního divadla. Nabízíme pár postřehů ze setkání s oslavencem.
Zbyněk Hejda je český expresionista hlásící se k odkazu takových básníků, jako byl Georg Trakl, Emily Dickinsonová nebo Gotfried Benn. A samozřejmě Bohuslav Reynek. Sedět v jeho pracovně plné knih je stejné jako za starých časů, jako čas vrátit, kdy takových lidí, jako je on, bylo víc a byl čas a bylo možno k nim chodit, tiše je pozorovat, ptát se a poslouchat.
Setkání s básníkem je cenné, k nezaplacení: Má náhled, vytříbené myšlenky proměňuje ve slova z výše své paměti. V jeho pohledu se zračí celá Praha a lidé v ní a skoro celé dějiny dvacátého století. Pamatuje Jaroslava Kvapila jako hosta literární besedy gymnázia V Jirchářích, kam chodil před sedmdesáti lety. Vypráví, jak mu komunistické úřady sebraly invalidní důchod, když byl po nezdařené operaci vyřazen ze schopnosti uživit rodinu, jak ho vyslýchala nasazená lékařka při vyšetření.
Všechny nesnáze života, osobní bolesti, zdravotní a tělesné útrapy komentuje s nadhledem. Vše k životu patří, proto je dobré to zmínit jako mezník, ale není třeba se zastavovat v myšlenkách a postojích. V roce 1995 měl Zbyněk Hejda nádor v hlavě, musel přestat přednášet, rok nemohl číst, dnes po nemoci není ani památky.
Na otázku, jak se mu líbil večer poezie Revolver revue na Nové scéně, kde se četly jeho básně, odpovídá obšírně: „...že ten Prager je strašnej a kdyby se realizoval Fuksův vítězný návrh, kde nová budova byla celá ze skla a Národní divadlo se v ní odráželo a nebylo to vyšší než klášter...“, prostě vypráví, prezentuje názor, vysvětluje, vše si pamatuje, jeho slova plynou přirozeně jako řeka a zanechávají stopu plně prožívaného života.
Překládal si pro sebe Georga Trakla. Považuje ho za nejčistší lyrismus. Bez postojů, bez názorů. Hejdův deník, který vyšel pod názvem Cesta k Cerkvi, nebyl původně určen pro vydání, je to prostě záznam okamžiků, setkání. Miloval Horní ves a její lidi, své příbuzné, kteří postupem času odcházeli. Deníky byly pokusem zastavit čas. Chtěl zaznamenat každou chvíli a zvěčnit ji.Myslel si, že když zaznamená každou prožívanou chvíli, zastaví proces odcházení a ztrácení. Dodnes ho mrzí, že pasáž o cestě do Tasova za Demlem je tak krátká. Deníky vznikaly v letech 1960–62 při prázdninových pobytech mezi blízkými.
Zbyněk Hejda se narodil 2. února 1930 v Hradci Králové. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu (1949) vystudoval v letech 1949–1953 filosofii a historii na FF UK v Praze, kde přednášel do roku 1958. V letech 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby, 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Pak, aby mohl pracovat v antikvariátu, se vyučil knihkupcem. Po podpisu Charty 77 musel z antikvariátu odejít (1979) a v letech1981–1989 se živil jako domovník. Po převratu 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře o etice a literatuře, o expresionismu podle Jindřicha Chalupeckého, o svých oblíbených autorech Klímovi, Weinerovi, Demlovi, Haškovi. Dodnes se stýká se svými bývalými studenty, kteří docházeli do tohoto literárního semináře. |
