Cimrman v říši uměleckého vzdělávání
Jakou cenu mají pro nás reformy, které vycházejí z potřeby reformovat za každou cenu a nikoli z odborné podstaty pedagogického procesu? Koncepční materiály odpovědné instituce trpí diletantismem a v důsledku deformují pedagogickou praxi.
Od nepaměti je situace českého školství poznamenána neutuchávající snahou cosi reformovat. Snahou v principu chvályhodnou a dnes jistě potřebnou, kdyby... Dříve to bývaly politické a ideologické tlaky, které měla reforma prosadit. V dnešní tržní době vystupuje do popředí zase jiný moment: připravovat reformy může být dobrý byznys - aktivity spojené se školskou reformou jsou totiž dotovány obrovskými částkami z Evropské unie. Takže se reformuje, ať to má smysl nebo ne, ať to má úroveň odbornou nebo diletantskou. Okolnosti vzniku reforem a navrhované texty jsou veřejnosti téměř neznámy, a tak zpětná vazba dosud chybí. Přitom času už moc nezbývá… Vynakládají se prostředky skutečně účelně? Na tuto otázku se pokusila otevřeně a výstižně odpovědět ve svém nedávném článku „Divan u Freuda“ publicistka Ladislava Chateau (www.polemos.cz, v tištěné verzi v časopise Tvar).
Hybnou silou naší reformy vzdělávání ve středním školství a v konzervatořích je instituce s hrdým názvem Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV). Pro tyto školy vytváří tzv. rámcové vzdělávací programy (RVP). Na základě těchto dokumentů pak připravují školy své školní vzdělávací programy (ŠVP). Plná znění dokumentů RVP pro čtyři obory konzervatoří jsou právě zveřejněna pro připomínky na http://zpd.nuov.cz/. (Už nejsou: viz níže poznámka 1)
O úrovni některých výstupů autorů z NÚOV si může čtenář udělat obraz sám, například z článku (str. 60) - dokumentu RVP pro konzervatoře (oboru Hudba), který pojednává o přístupu k mimořádně nadanému žákovi.Tento žák je zde pojímán jako individuum, které mimo své nadání prokazuje průměrné nebo slabé výsledky a další nedostatky. Příčinou je, cituji: „i to, že se neumí efektivně učit, učivo nepovažuje za důležité a přínosné, podceňuje procvičování a opakování učiva…je důležité věnovat pozornost jeho začleňování do kolektivu ….ve výuce je vhodné využívat problémové a projektové vyučování, samostudium…“
Tato slova vzbuzují až obavu, zda by se neměl takový žák ze svého nadání spíše léčit. Jaké má anonymní autor textu zkušenosti se vzděláváním a prací s těmito žáky na konzervatořích? Jedinou větou autor nezmínil, že mimořádně nadaný student bývá významnou inspirací pro ostatní žáky, vzorem i chloubou školy! Jistě najdeme mnoho příkladů, že i mimořádně nadaný žák měl ve škole problémy a neuspěl, ale nakonec se přesto stal významnou osobností. Na této situaci nemusí nést vinu jenom žák, podíl na tom mívá i zkostnatělost školy a nepochopení či neschopnost pedagogů. Každopádně mimořádně nadaný žák je klenot na konzervatoři a individuální plán vzdělávání potřebuje. Ale ani on učený s nebe nespadl, a pokud bude chtít své nadání rozvinout, bude pod vedením pedagoga hltat vše potřebné ke svému růstu. V opačném případě odpadne stejně jako ostatní „normální“ žáci, kteří
denně nevynaloží potřebné úsilí k systematickému vzdělávání a řešení svých problémů. Jistě je pravdou, že pracovat s mimořádně nadaným tvořivým žákem (pochopit jeho myšlení, představy i neobvyklý přístup k některým konvencím) může být pro pedagogy náročné. Avšak kvalitní pedagog - umělec musí být schopen nejen porozumět a rozvíjet jeho nadání, ale vést ho správnou cestou. Nadaný žák ví velice dobře, jak je učení přínosné, jak důležité je procvičování a opakování učiva. Je i pochopitelné, že některé učivo nepřijímá, jak by bylo žádoucí. Může ho považovat např. za méně potřebné pro svou dráhu. Kdo ví, zda nemá pravdu! Ale nechci zde modelovat jakýsi ideál. Ze zkušenosti vím, že podobné problémy mívají i ostatní žáci. A někdy i zásadnější. Proto myslím, že v případě mimořádně nadaného žáka je takovéto zdůrazňování problémů nepatřičné. To se týká i snahy začleňovat ho do kolektivu, o který třeba nestojí. Důležitější a významnější zamyšlení nad jeho výjimečnými schopnostmi přitom zcela chybí, stejně tak i podrobnější přístup k jeho mimořádným pozitivním stránkám, jejich rozvoji, podpoře, prezentaci i využití.
Dále cituji z části Využití RVP ve vzdělávání dospělých: „Základním didaktickým principem, který by se měl naučit respektovat každý vyučující, je oprostit se od snahy dospělého žáka vychovávat a formovat, neboť každý dospělý se vzdělává sám.“
Pokud se dospělý žák vzdělává na konzervatoři sám a pedagog ho nevychovává a neformuje, tak potom by tu byl pedagog opravdu zbytečný.
Jako ilustraci ještě uvádím úryvek z článku o vzdělávání dospělých na konzervatoři. (Byl již naštěstí odstraněn.) Cituji: „…pedagog by měl počítat i s fyziologickým zhoršením zraku či sluchu a preventivně tomu přizpůsobit všechny relevantní podmínky výuky.“
Smysl uniká, těžko si lze představit, že by žák studoval např. hru na hudební nástroj se zhoršeným sluchem. Jak by zvládal takový dospělý žák studium na taneční konzervatoři, si představit snad ani nelze.
Text o hodnocení dospělého žáka odporuje požadavku rovnocenného hodnocení žáků, který je uveden v úvodní části dokumentu RVP pro konzervatoře. Cituji: „…pokud jde o hodnocení výsledků studia, i zde je zapotřebí větší individualizace, a to umožněním individuálního tempa učení nebo individualizací závěrečného hodnocení dospělých žáků.“
Proč by mělo být hodnocení starších žáků jiné? Nemá být těmito dokumenty zaručena stejná úroveň vzdělání?
Anonymita je charakteristická i pro jiné dokumenty a publikace ústavu. Není proto možné zjistit, jakého odborného vzdělání autor textu dosáhl a zda je tedy odborně způsobilý. Mám podezření, že v případě dokumentů pro konzervatoře se v některých případech jedná o texty opsané z dokumentů určených pro střední odborné školy. Tento přístup je nevhodný i proto, že konzervatoře školský zákon mezi střední školy nezařazuje.
Připomínkové řízení je poslední nadějí, že si někdo těchto i jiných textů autorů z NÚOV (Národního ústavu odborného vzdělávání) všimne a zafunguje zpětná vazba. Odborná veřejnost může právě v těchto dnech reagovat. Jinak budou platit jako závazné normy – dokumenty pro umělecké vzdělávání na konzervatořích!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka 1) Dokumenty byly na webu dostupné v době napsání tohoto textu. Brzy poté byly bez bližších informací staženy (vůbec struktura stránek je poněkud informačně sporá). Jsou však součástí materiálů zaslaných k připomínkování konzervatořím.
Autorka je hudebnicí a pedagožkou, absolventkou konzervatoře a pedagogické fakulty, spoluautorkou odborných částí RVP pro konzervatoře NÚOV.
