Hostem na středověké svatbě v imaginární vesnici

V německém Rudolstadtu se letos znovu potvrdilo, že dramaturgie jednoho z nejlepších festivalů world music na světě nemá hranic a nechává návštěvníky, hudební Kolumby, přistávat u hodně vzdálených a nádherných břehů. Tentokrát s Moscow Art Triem a Durynskými symfoniky.

Na hradní nádvoří padá šero. Hemžení lidí ustává. S pohárky piva a vína v ruce usedají mnozí na zem, zbývající zůstávají stát ve velkém půlkruhu obepínajícím prostor k sezení. Všichni upírají zraky k pódiu krytému kulatou střechou,  do jehož středu přichází menší brýlatý chlapík v tmavé splývavé košili, krátké prošedivělé vousy jsou protiváhou téměř holého temene. V ruce má claviolu, dechový nástroj s malou klaviaturou. Chvíli nehnutě stojí, hráči sedící za ním k němu soustředěně vzhlížejí, poslední neklidní v publiku ztichnou, a hradním prostorem zazní táhlá, v tónech úsporná melancholická meditace. Smyčce, jež se zprvu jemně proplétají pod nosnou melodií, přebírají ji posléze, aby pak vedly s něžným dechem dialog. Místy křehký tak, že se člověk sám bojí dýchat. Náhle vyběhnou téměř z pianissima rozverné motivy - tu smyčce, tu klavír, tu hlas ruského mužika. Hudba z rozšafnosti však záhy přechází do dramatičnosti a hlas si počíná stěžovat:  „Co s tím budeš dělat ? Viděli jste ji, tu nevěstu? Moje starucha je hezčí! Ach...“ Drama vrcholí, ke zvukům smyčců a klavíru se přidá vřískavý lidový rožek a lesní roh. Nebo to na selském dvoře  řve býk a opilí muzikanti troubí na vše, co jim přijde pod ruku? Hudba se zklidňuje a meditace clavioly nás znovu uvádí do křehkého stavu nedýchání... V průvodním textu na CD Village variations (Vesnické variace) se  k této skladbě s názvem „½ hodiny po její svatbě“ píše: Ráno. Ticho. Hosté se připravují k odchodu domů. Tchán propadne na chvíli melancholii. Náhle se ho zmocní vztek, protože uvidí zřetelně škaredou tvář mladé nevěsty. Ráno. Ticho. Hosté se připravují k odchodu domů. - Další skladba na CD i na koncertě se jmenuje Árie zapomenutého hosta. Ztratil se v lese cestou ze svatby...

Ale posluchač nemusí vědět nic z toho, co tu píšu. Hudba Vesnických variací pianisty a hráče na klaviolu  Michaila Alperina (1956) pro Moscow Art Trio, perkuse a smyčcový orchestr (s podtitulem Hudba pro imaginární balet v šesti scénách) je natolik imaginativní, že stačí nechat ji na sebe působit a vydat se na let bizarním časoprostorem, v němž už před námi létali Mistr a Markétka z Bulgakovova románu. Moderní hudba (a český člověk si v této souvislosti nemůže nevzpomenout na Bohuslava Martinů) s rytmikou místy až jazzovou se tu mísí nanejvýš přirozeně s echy staré hudby, lidovými melodickými motivy i zvuky. „Nikdy jsem nežil na opravdové vesnici. Myslím, že jsem ani nikdy nežil ve středověku. Divím se: Odkud přicházejí tyto fantasie ve Vesnických variacích? Pravděpodobně to má něco do činění s mými předchozími životy (...)  Někteří lidé si určitě pamatují více ze svých předešlých životů, než jiní. Já si vzpomínám: Nekonečná noc na středověké vesnické svatbě. Hosté tancují. Jejich tváře jsou velmi vážné a strnulé. Ale ne nadlouho. Brzy jim víno stoupá do hlavy a mění dramaticky jejich náladu... Kdo ví, odkud přichází inspirace?“ - Koho napadne spojit melodii pohřebního zpěvu s vystupňovanou bolestí ve vibrujících smyčcích s textem lyrické dětské ukolébavky? A přitom, jak je to logické!

 

Moscow Art Trio je neobvyklé seskupení.  Těžko zařaditelné - klasika blízká minimalismu, jazz, folk... Unikátní  především díky osobnostem, které jej tvoří.  Kromě Alperina, narozeného na Ukrajině a žijícího v současnosti v norském Oslu, je to  zpěvák, sběratel lidových písní a hráč na lidové dechové nástroje Sergej Starostin, známý z mnoha dalších projektů (Farlanders, Starostinova vokální rodina, spolupráce s tuvinskými Hun Huur Tu, bulharským ženským sborem Angelite atd.) a dále pak virtuózní hráč na lesní roh a křídlovku Arkadij Šikloper (mimo jiné pravidelný lektor na muzikantské dílně v Novém Strašecí!). Všem těmto muzikantům je kromě značné interpretační zdatnosti vlastní schopnost improvizace, která jejich živé vystoupení posouvá do další dimenze oproti studiovým nahrávkám.  Koncert MAT s Durynskými filharmoniky na nádvoří hradu Heidecksburg v německém Rudolstadtu byl jedním z letošních vrcholů slavného festivalu world music. Dalo by se říct, že to není umění, prosadit se s dokonale provedenou vážnou hudbou zrovna na takovém poli. Opak je pravdou, mohlo to dopadnout mezi etnicky pestrou, výrazně rytmickou a často do populární hudby přesahující nabídkou i fiaskem. Avšak Alperinova hudba rudolstadtské publikum doslova elektrizovala a člověk cítil: ano, tady se dějí velké věci. Tady se doslova rodí současná klasika. Nikoli skladebně intelektuální konstrukce či  komerčně efektní fúze, ale poctivá výpověď, stojící mimo trendy, silná ve vnitřním soustředění, vážnosti i úlevném vtipu. Nemáme u nás srovnatelné autory ani interprety, přestože tradice Janáčkova a Martinů by  nám mohla být oporou. Bylo by dobré si Alperinovu hudbu u nás někdy poslechnout živě. Festivalových příležitostí s přesahovou dramaturgií by bylo dost.

CD Moscow Art Trio&The Norwegian Chamber Orchestra: Village Variations, Jaro Medien 2008.
Moscow Art Trio a Thüringer  Symphoniker, Tanz&Folk Fest Rudolstadt,  3. července 2009

Nahoru