Arnosta Budika a Josefa Bubeníka Oheň pod ledovcem

Každé knižní vydání surrealistické poezie uskutečněné u nás v přítomné době je velkým divem. Prostředky vložené do tisku se rozhodně nevrátí a vášnivců dychtících po nadreálných verbálních obrazech a ponorech do vesměs obtížně srozumitelných světů je hrstka. Přesto mají tyto počiny smysl, podobně jako výpravy do Antarktidy.

První svazek edice poezie
Mezi nakladatelstvími, která si občas dovolí onen luxus, jímž je přivedení na svět prodělečné knížky, drží zvláštní postavení nakladatelství Amaprint v Třebíči na Vysočině. Majitel Lubomír Kerndl má k dispozici vlastní nikoliv malou tiskárnu, navíc má k umění blíž, než kdokoliv jiný. Sám totiž maluje, sochaří, fotografuje a píše verše. I proto je při vydání některých knížek, jakkoli to zní takřka pošetile, sám sobě mecenášem.
Letos v nakladatelství Amaprint vznikla ediční řada poezie Zenith. Jejím prvním svazkem, vydaným na začátku srpna, je bibliofilie Arnosta Budika a Josefa Bubeníka s dvojjazyčným, českým a francouzským, titulem Oheň pod ledovcem / Du feu sous le glacier. Budik je autorem textu, Bubeník ilustrací.

           

Kdo jsou autoři? Arnost Budik (původně Arnošt Budík) pochází z Brna (nar. 1936). Vzděláním je historik umění, věnuje se poezii (píše česky a francouzsky) a kolážové tvorbě, je členem moravské surrealistické skupiny Stir up, zúčastnil se mnoha jejích výstav u nás a v zahraničí. Od roku 1969 žije v Bruselu, na letní prázdniny přijíždí v posledních letech s manželkou do Brna. Josef Bubeník (nar. 1965 v Brně) je malířem, grafickým designerem a knižním grafikem. I on je členem skupiny Stir up, byl zastoupen na jejích četných výstavách.

Surrealistická východiska
„…Surrealismus je založen na víře ve vyšší realitu určitých forem asociací až do jeho doby opomíjených, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směruje k tomu, aby definitivně zlikvidoval všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo při řešení hlavních problémů života…“ (André Breton, Manifest surrealismu, 1924).
Každý surrealista, je-li surrealistou doopravdy, měl by se hlásit k Bretonovi, který je zákonodárcem, měl by stále znovu a znovu číst letos už šestaosmdesátiletý Manifest, protože je zákonem. V tomto vztahu je jeden z pevných pilířů surrealismu. Stojí, fundamentálně hrdě ční. Byťsi se surrealismus samozřejmě, ba nezbytně stále vyvíjí, mění tvář pouze korelačně, jen, lze to tak říci, s pohledem trvale upřeným k oněm východiskům. Naprostí svobodomyslníci nutně spatřují v uzancích surrealismu svazující element. Tvrdošíjný surrealista bojující za osvobození člověka ovšem chápe, že každý závažný kreativní program je de facto apelem, který nemůže tolerovat svévolnost.

Překvapující hravost i rezolutní shrnutí
Publikace v modro-červené obálce (design Josef Bubeník) obsahuje dohromady deset básní ve dvou stejně obsáhlých oddílech - Poezie vyvolaná obrazem a Obraz vyvolaný poezií. Čtyři básně, po dvou v každém oddílu, jsou vytisknuty česky a francouzsky. Je v tom racionální výraz síly Budikova jazykového původu (surrealistické principy absorboval v mladosti v českém prostředí z česky psaných knih) a již jednačtyřicet let trvajícího pohybu ve francouzském jazykovém prostoru Belgie.
Budikova poezie prošla více jak čtyřicetiletým vývojem. Mohli jsme jej sledovat z převážně bibliofilských tisků (Roztříštěné zrcadlo noci, Brno, 1967; Á mi-chemin d´ici a lá, Brusel, 1971; Ne pas toucher au feu, Brusel, 1972; Pomněnky, Ostrava, 2001; Zbytečná slova, Ostrava, 2002; Odvolání Nového světa, Ostrava, 2004; Snad, Ostrava, 2005; Les iles perdues/Ztracené ostrovy, Třebíč, 2005). Zůstávají však její příznačné rysy spjaté se surrealistickými axiómy, s obdivem k Bretonovi.

    

V toku veršů Ohně pod ledovcem nacházíme montáže zlomků jazykově kultivovaných obrazů a zhuštěných metafor, tedy jisté textové koláže. V nich akcentována hravost má překvapivé rezultáty: Otevřel se práh kudy vstupují labutě / do rozpadajícího se zámku potopeného v moři / kde mlhavá melancholie se opájí vůní papírových růží / zanáší je pod převislý kámen času / rozdírá jejich poupata / a utápí se uprostřed nemilosrdných myšlenek //(str.23). Budík se neubrání teskné touze: Přišel mi dopis z mládí / vyletěli z něho motýli / písmena se proměnila v marnotratnou fontánu /…/ Usedám na zahradě ukryt před očima kolemjdoucích / papír žloutne pod slzami uhrančivého nebe //(str.32), dospívá však i k rezolutnímu shrnutí: Naše jistoty již zmizely / jsou umrtvené červy samoty / snězené a spolykané / náš vesmír se plní fantomy //(str.48). Jakoby v každé básni současně myslel na slavné Bretonovo trojverší: Básnické objetí tak jako tělesné / pokud trvá / hájí každý únik nad bídu světa.

Na způsob automatické kresby
Bubeníkovy v ploše síťovitě rozvinuté černé lineární kresby mají ráz surrealistické automatické kresby. Zde s částečně organizovaným obsahem antropomorfního a vegetabilního charakteru. Nejedná se o volný výtvarný doprovod básní. Bubeníkovy kresby jsou vůči Budikovu textu kongeniální (i početně - deset básní, deset kreseb), jsou součástí autorského (a vydavatelského) konceptu. Však to plyne již z uvedení obou autorů na titulu bibliofilie, ale především z existence obapolné tvůrčí jiskry, akcentované v názvech dvou stejně rozsáhlých oddílů bibliofilie.

Arnošt Budík a Josef Bubeník: Oheň pod ledovcem / Du feu sous le glacier, nakladatelství Amaprint v Třebíči, 2010, náklad 40 výtisků, dalších 20 výtisků číslovaných a opatřených originální kresbou Josefa Bubeníka, 52 strany.

 

Nahoru