Divan u Sigmunda Freuda by přišel levněji
Je konec léta, začal nový školní rok a ve sborovnách, třídách i školních institucích se naplno rozběhl projekt Cesta ke kvalitě spolufinancovaný Evropským sociálním fondem; jde o projekt, jehož cílem je postupně vytvářet nový způsob hodnocení výsledků v průběhu vzdělávání. Významně se na něm podílejí Centrum zajišťování výsledků vzdělání (CERMAT), ministerstvo školství, Národní ústav odborného vzdělávání a samozřejmě mnoho českých škol i jiných institucí. Součástí projektu je i tzv. AUTOEVALUACE, neboli sebehodnocení. Očekává se, že učitelé, školy a pracovníci ve školství náležitě provedou „autoevaluaci“, a tak se ukáží problémy ve vzdělávacím systému; napravení závad pak povede k pozitivním změnám, ke zlepšení vzdělávání…
Filologicky je autoevaluace jako Eva, ovulace, ejakulace, ale v našem případě je to spíš něco jako s auty a se šrotovným. Zatímco z psychologického hlediska se s pojmem sebehodnocení, autoevaluací, setkáváme tam, kde je sebevědomí narušeno. Sebehodnocení je vlastně forma sebezpovědi, přiznání vlastních hříchů: pracuje s tajemstvím, zpovědní tajemství považuje za nedotknutelné. To je základ jeho ozdravného účinku. U autoevaluace, o níž jde úředníkům, je tomu však naopak, ústí ve zveřejnění, což nutně vede k tomu, že se uvádějí výhradně zástupné, snadno napravitelné nedostatky. Z teoreticky slibné autoevaluace se v praxi stane jen hra na přiznání malých hříchů. Velký hřích, například, že si učitel na jedno dítě zasedne a jinému z vlivné rodiny nadržuje, že vedoucí pracovník zneužívá své funkce, potažmo peněz, že uzavírá výhodné smlouvy s příbuznými nebo kamarády, že státní úředník soukromničí pod státním deštníkem, že autor vydává práci jiných lidí za vlastní a jiný zase vystavuje „mrtvé“ faktury, tak k tomu se jistě nikdo přiznávat nebude. A navíc, dostanu-li finanční odměnu za to, že přiznám svoji chybu a napravím ji, nejde věru o autoevaluaci, ale o pseudoevaluaci. Copak cesta k nápravě zasluhuje zvláštní odměnu?
Jistě by bylo nanejvýš vhodné, aby rodiče, pedagogové a pracovníci ve školství zpytovali svědomí, aby si děti mezi sebou nenadávaly do důchodců či rakváčů (pozornost, pokud se nemýlím, tomuto jevu věnuje jen Ústav pro jazyk český!) a nemusely se ve zvláštním předmětu učit děkovat a zdravit, aby uchazeči o vysokoškolské studium netvrdili u přijímaček, že lektor a vektor je totéž, a aby věděli, kdy začala a skončila druhá světová válka, a stejně tak, že Geparda nenapsal Leopardi. Výuka i výchova totiž ztrácejí na kvalitě, co získávají na kvantitě; internet, plný úchvatných banalit, je dnes považován za pramen znalostí, za výchovný prostředek; nemusí se mluvit, přemýšlet, podívaná je nejdůležitější. Informovanost je velká, vzdělanost malá a výchova je považována za věc vlastního vkusu a výběru. Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím, Huxley se bál těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a egoismu. Oba měli pravdu. Bohužel se zdá, že v tomto směru se (sebe) hodnotit nebude…
Sigmund Freud k důkladnému zapátrání v nitru člověka měl svůj slavný divan. Katolická církev má odjakživa svoji zpovědnici; efektivnější a levnější metody pro každého, kdo sám chce se sebou pohnout. Dnes máme evaluační nástroje, tréninky, přehledy, standardy, programy, příručky, statistiku, průzkumy, tabulky, on-line metody, semináře, granty, projekty atd. Vše za desítky milionů. Žák je klient, zákazník, podle hesla: peníze jdou za žákem! Zatímco učitel je považován za manažera, jak pravil i Martin Malčík, ředitel Centra informačních technologií v úvaze Školy konečně uviděly samy sebe z různých úhlů pohledu, a tak se nelze divit, že školy všech stupňů se postupně proměňují v poskytovatele služeb. Ale jakých? Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nedávno podle českých médií uvedla, že čeští žáci chodí do školy nejneraději, česká škola patří k nejméně oblíbeným v celé Evropě… Obraz Právnické fakulty Západočeské univerzity, která nepochybně dobře posluhovala, tituly a diplomy distribuovala svým rychlostudentům podle hesla náš zákazník, náš pán, vypovídá mnoho o české vzdělanostní společnosti…
