Přežije česká věda volby 2010?
Aktivistické fórum Věda žije! uspořádalo 24. dubna svou zatím nejnáročnější akci, diskusní odpoledne v pražském divadle Archa. V první části se v moderované pódiové diskusi konfrontovalo šest vědců a vědkyň se stejným počtem politiků a političek, kteří zastupovali významné strany kandidující v letošních parlamentních volbách. Do druhé části bylo vtaženo i publikum. A nakonec se jednotlivě setkávali vědci s politiky.
V úvodní části vystoupili Rudolf Zahradník, Petr Svoboda a Helena Illnerová (Akademie věd), Jana Musilová a Milena Bartlová (Masarykova univerzita Brno) a Stanislav Štech (Univerzita Karlova Praha); Jiří Havel (ČSSD), Zdeněk Vostracký (ODS), Miloslav Ransdorf (KSČM), Jana Hybášková (ED/KDU-ČSL), Jan Vitula (TOP09) a Ondřej Liška (Strana zelených). Druhá část odpoledne se odehrávala v kuloárech, kde se k neformálním diskusím přidalo publikum. Třetí část nazvali pořadatelé speed dating a měla formát setkávání 12 vědců s 12 politiky v rychlých, na pět minut omezených rozhovorech mezi čtyřma očima. Na chodbě divadla bylo vystaveno dvacet velkoformátových fotografických portrétů série Zátiší s vědcem, doplněných odpověďmi portrétovaných na otázku „Jaké plody by měla v budoucnu nést česká věda a jak by se měla šlechtit?“. Akce měla nesporný úspěch v tom smyslu, že celé odpoledne i podvečer naplnila živá intelektuální výměna v intenzivní atmosféře společného zaujetí, kladení otázek a hledání odpovědí.
Problém dvojího jazyka
Hlavním cílem ovšem mělo být umožnit osobní setkání vědců s politiky, které by se mohlo stát základem budoucího překonávání komunikačních bariér a problémů, jaké vznikají ze vzájemné neznalosti, neporozumění, nedůvěry a obav. Do jaké míry se to podařilo, je otázka. Jak politici, tak vědci měli dobrou vůli, pohybovali se ale v rámci svých navyklých žánrů řeči a argumentace. Všichni politici bez mrknutí oka slibovali výrazné navýšení rozpočtových prostředků na vědu v nejbližším rozpočtu, ačkoli je něco takového v nynější situaci prakticky vyloučeno. Vědci se snažili vysvětlovat složité věci jednoduše, aniž by ztratili intelektuální zodpovědnost, která jim nedovoluje uchýlit se k jednoduchým heslům a bonmotům. Profesionální moderátorka usilovala ze všech zúčastněných dostat co možná stručné, srozumitelné a přehledné otázky i odpovědi, i když publikum netvořili televizní diváci, ale převážně opět vědci a několik málo novinářů. A všem společně se nedostávalo zkušeností s tím, co to je skutečná veřejná diskuse. Debata v Arše samozřejmě dalece převyšovala svou úrovní veřejná vystoupení vrcholných politiků i bulvárních televizních arén. Nedalo se ale od akce, na níž se účastní výkvět české intelektuální obce, očekávat o něco více? Jenže aby mohlo v takové diskusi skutečně vznikat nové porozumění, je skoro nejdůležitější osobou ten, kdo diskusi vede: této dovednosti říkával Sókratés porodnické umění. Naproti tomu moderování je, jak mne upozornil kolega matematik, původně termín pro technická opatření, která např. v jaderném reaktoru zajišťují, aby vzájemné reakce a komunikace ustaly, protože překročily povolené meze. Také sami účastníci diskuse, která by měla něco skutečně nového otevřít a ukázat, by museli vědět, že nejsou ani na semináři ani na předvolební schůzi ani u piva či u kafíčka. Veřejné diskuse jsou dědici středověkých intelektuálních soubojů, které se řídily pravidly rytířského boje: ostře, ale poctivě. Protivník v nich není osobním nepřítelem či zloduchem, jehož je třeba porazit, není ani veřejným nepřítelem, kterého je třeba dehonestovat, ale je partnerem ve střetnutí myšlenek, ideálů a rétoriky. Pokud ale jedna strana debaty bezradně hledá společný jazyk, zatímco ta druhá má (oprávněný) pocit intelektuální nedostatečnosti, překonávání obav a nedůvěry bude hodně náročné.
Koho volit, vědo?
Pokud by měla vystoupení politiků na akci v Arše napomoci k volbě strany, pak bychom si museli vybírat mezi zelenými, lidovci a TOP09. Přitom pouze poslední z nich vyslala do debaty zástupce, který se přesně orientoval v problematice a byl velmi dobře připraven. Zástupce KSČM sice plynule citoval Goetha, při jeho slovech o potřebě řídit vědu však pamětníkům přeběhl mráz po zádech. Sociální demokrat pak reprezentoval typické pojetí politiky své strany, která se cítí být stranou pragmatických manažerů a jakékoli sociálně-demokratické ideje se už nepokouší ani předstírat. Pokud by mezi zaujatými voliči byli i takoví, kdo by chtěli prodlužovat život unikátnímu českému jevu – podpoře českých intelektuálů pro ODS, musela je debata zklamat. Strana vyslala muže, osobně jistě úctyhodného, který zastával zcela opačné názory, než ty, jež ODS má ve svém programu a zejména než ty, jež v uplynulých čtyřech letech aktivně prosazovala a jež jsou bezprostřední příčinou vloni vyhroceného stavu financování české vědy. Nebyl tedy veliký rozdíl mezi ODS a stranou Věci veřejné, která odmítla svého člověka na debatu vůbec poslat.
Otázka, jež visela nad hlavami diskutujících, je samozřejmě vyostřená. Česká věda určitě přežije volby, otázka je, v jakém bude stavu. Financování a organizace české vědy, stručně řečeno vědecká politika této země, jsou zrovna nyní ve stavu naprostého rozkladu. Rozhodovací pravomoci má pověstná RVVI (Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace), poradní orgán premiéra, a to zcela mimo správní řád a právní prostředí. Z názvu tohoto orgánu, který vymyslel a prosadil nesmyslné hodnocení českých vědců pomocí jednoduchých tabulkových součtů a mechanického posuzování výstupů jejich práce (tzv. „kafemlejnek“), už úplně vymizela věda. Výzkum, vývoj a inovace nepokrytě otevírají kanál, umožňující čerpat nemalé evropské i skromnější státní dotace na vědeckou činnost i soukromým podnikatelským subjektům. V takové situaci je nemožné prosazovat takové hodnocení výsledků vědecké činnosti, které je samozřejmě nezbytné a potřebné: vědci nejsou andělé ani producenti zázraků a vedle malého objemu skutečně špičkové vědy se u nás stejně jako kdekoli jinde na světě produkuje i mnoho vědy průměrné, podprůměrné, ba i špatné. Dopad tzv. reformy financování vědy, prosazované a realizované ODS, však k dnešnímu dni dosáhl jen toho, že slušným lidem ve vědeckých institucích ztěžuje a otravuje život, aniž by se přitom podařilo zastavit či aspoň omezit státní financování té špatné vědy.
Budoucnost je v komunikaci a otevřenosti
K čemu je celý tento spor obyčejným lidem? Osobně soudím, že by se o něj měli velice zajímat. Věda v Česku stejně jako v jiných malých evropských státech bude jen výjimečně skutečně srovnatelná s výsledky Spojených států nebo Německa. To ale neznamená, že by stát směl peníze na její podporu přesunout do podnikatelské sféry. Veřejné prostředky nesmí produkovat soukromý zisk, ale podporovat veřejný zájem. Tím je především schopnost poctivě provozované vědy jakéhokoli oboru pozvedat kulturní a intelektuální úroveň veřejného života, vyhledávat nadějné talenty, tvořit zázemí učitelům všech stupňů škol a obecně kultivovat domácí prostředí. Nezbytné a neustálé srovnávání se světem otevírá okna a rozšiřuje obzory celé naší společnosti – a ta to má hodně zapotřebí! Pokud se přitom i vyprodukuje něco světově úspěšného a dobře prodejného, tím lépe.
Ve společnosti končící moderny je stále ještě věda sekulárním náboženstvím a vědci jeho šamany. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že spolu s lékaři a vysokoškolskými profesory stojí vědci nejvýše na žebříčku úctyhodnosti a důvěryhodnosti Čechů. Rozumnou definici politiky organizování a financování vědy by měli politici hledat především ve spolupráci s vědci samými – většina diskutujících v Arše navrhovala nějakou radu moudrých, které by měli politici důvěřovat. Vědecká komunita by měla dokázat spojit svůj nesporný intelektuální potenciál, překonat vzájemnou nedůvěru mezi obory humanitními, přírodovědnými, technickými a medicínskými a přestat si ošklivit politiku. Všichni společně bychom si měli být vědomi, že nemůžeme mechanicky přejímat modely odjinud, ale krajně nerozumné je také neřízené kutilství, jehož výsledkem je nynější stav, kdy máme světově unikátní a zcela hloupý hodnotící systém. V dobách dávno před prosazením moderní vědy dobře věděl muž, jenž byl mnoho staletí velkou evropskou autoritou, že nejlepší metodou je „všechno zkoumejte, ale toho dobrého se držte“ (apoštol Pavel, 1 Tes 5, 21).
Další informace:
www.vedazije.cz (tam i odkaz na záznam pódiové debaty na www.primyprenos.cz
