Současné drama na brněnské divadelní scéně
Po roce působení na oficiální divadelní scéně v Brně bilancuje mladý soubor Buranteatr nad svou dosavadní činností. V kontextu současné doby nepřející příliš vzniku nových kulturních subjektů se aktivita „Buranů“ jeví jako velmi úspěšná. Buranteatr vznikl již v roce 2005 a bezprostředně navázal na činnost olomouckého divadla Tramtarie, z nějž se téměř celý soubor Buranteatru rekrutoval. V listopadu roku 2008 získalo divadlo stálý prostor, kde může realizovat své inscenace.
Buranteatr se od ostatních brněnských divadel odlišuje především svou dramaturgií pod vedením uměleckého šéfa Zetela a šéfdramaturga Jana Šotkovského. Oproti klasickému repertoáru hranému ve většině brněnských divadel postavili mladí tvůrci svou dramaturgii na moderních textech posledních padesáti let. Představují tak divákům dramata u nás často neprávem opomíjených současných zahraničních autorů – za všechny jmenujme alespoň francouzskou spisovatelku Yasminu Rezu nebo amerického spisovatele a scenáristu Davida Mameta. Věnují se ale i autorské tvorbě a spolupracují také s českými dramatiky, na svém repertoáru uvádějí například politickou frašku Milana Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl. Buranteatr se okrajově věnuje i hrám pro děti, v současné době je k vidění autorské představení Jana Šotkovského a Michala Isteníka Jája a Pája, vytvořené na motivy knihy Stanislava Havelky a Petra Chvojky. Soubor nyní zahajuje mediální strategii zaměřenou na získání nové skupiny diváků, k čemuž chystá několik propagačních akcí. Cílem je přitáhnout do divadla obyčejné lidi, kteří jsou s konvencemi, nebo naopak experimenty jiných divadel nespokojeni. Buranteatr jim chce nabídnout moderní dramatiku a herecké divadlo, v němž ostatní složky inscenací slouží jen jako podpora herci a textu.
Soustředění se na herecké výkony je dáno již komorním prostorem divadla, v němž jsou diváci a herci bezprostředně konfrontováni tváří v tvář, což je způsobeno neexistencí jeviště nebo jiným oddělením prostoru scénického a diváckého. Stylizace nebo expresivní výrazy zde nefungují. Herci nemohou nic předstírat, musí svou hereckou roli opravdu prožít, jakákoliv přetvářka nebo faleš je okamžitě odhalena. Scéna je založena téměř na principu chudého divadla, skládá se jen z nejnutnějších rekvizit - často neurčitých předmětů, které se dle potřeby pomocí hereckých výkonů proměňují v předměty každodenního života. Jednoduchá scéna je ale zcela funkční, není potřeba zaplnit jeviště nepotřebnými věcmi. Jedinou další výraznější složkou se v inscenacích stává hudba, která podbarvuje náladu a celkovou atmosféru představení.
Současnou dramatikou se Buranteatr přibližuje lidem a jejich vlastním životům. V inscenacích Obraz nebo Sexuální perverze v Chicagu se tak setkáváme s obyčejnými lidmi, které potkáváme denně na ulicích. Mají stejné problémy jako my, vedou dialogy, které známe z vlastního domácího prostředí. Příběhy postav těchto inscenací nejsou nijak dramatické, nastavují nám však zrcadlo, v němž můžeme spatřit vlastní malicherný způsob života. Buranteatr představuje ale i vážnější situace, v detektivce Cizinci ve vlaku dochází k vraždám, ve Williamsově Skleněném zvěřinci se rodinná situace vyhrotí natolik, že hlavní hrdina navždy opouští svou rodinu, přestože ví, že pro jeho sestru bude mít jeho rozhodnutí fatální následky. Hra Martina McDonagha Pan polštář nás zavádí do světa fantasie, kde je téměř nemožné odlišit sen od skutečnosti. I zde se ale inscenace přibližuje divákům – a svým způsobem se jim zarývá až pod kůži. Jak rozeznat realitu ve světě plném nedefinovatelného zla, násilí a brutality?
Každá inscenace je trochu jiná, všechny mají ale společné tragikomické rysy a aktuální vyznění. Nic nelze brát zcela vážně, ani smích však není vždy výrazem radosti. Buranteatr vytváří na své scéně zvláštní poetiku současného divadla, která není u jiného brněnského divadla k vidění. Soubor pochopil, že klasiky, ať už inscenované konvenčním nebo avantgardním způsobem, je na oficiálních scénách již dost. Snaha mladého souboru o neotřelou dramaturgii je na moravské scéně výjimečná. Divadla se většinou bojí inscenovat dramata od tvůrců, kteří u nás nejsou příliš známí, a raději zařadí na repertoár dalšího osvědčeného Moliéra nebo Shakespeara, kterými nemohou mnoho ztratit. Diváci tak ale zcela přichází o možnost poznat současnou dramatickou tvorbu, ať již českou nebo zahraniční. Právě tato „bílá místa“ na mapě dramaturgie se snaží Buranteatr vyplňovat. Na příští rok tak chystá například Dürrenmattovu grotesku Komplic nebo hru Venkov anglického dramatika Martina Crimpa zaměřenou na mezilidské vztahy.
Buranteatr by mohl jít svým dramaturgickým plánem příkladem i ostatním divadlům. Vnáší do brněnské divadelní scény čerstvý vítr, a to nejen tím, že se jedná o mladé tvůrce a absolventy JAMU, ale především promyšlenou dramaturgií vycházející vstříc současným autorům. Nechce inscenovat stokrát viděná dramata a snažit se o jejich realizace novým způsobem snažícím se překonat své předchůdce. Naopak přichází se zcela novými inscenacemi, které nemá český divák možnost shlédnout jinde. Klade důraz na slovo a dialog, na hereckou akci. Potlačuje ostatní divadelní složky, které by mohly narušit celkový tvar inscenace. Po roce oficiálního působení Buranteatru lze konstatovat, že díky tomuto divadelnímu souboru vznikla v Brně konečně scéna, která nabourává konvenční představy o repertoáru a odvážně se pouští do dosud nepříliš prozkoumaných vod moderní dramatiky. Buranteatr by tak mohl sloužit jako inspirace i dalším divadlům, jež nám předkládají různé variace stále téhož.
