Velmi nebezpečná malá potřeba

aneb Vysoké napětí v OO Art Gallery

V baroku si znalci umění potrpěli na tzv. dekorum. Tématika výzdoby místností měla harmonizovat s jejich funkcí. Jiné náměty se objevovaly v knihovně, jiné v ložnici. Podle jakého dekora však vyzdobí umělec 21. století WC? Odpověď hledejme v srdci jedné netradiční výstavy.

Rekonstrukce vernisáže
Dne 5. 1. 2010 krátce po 19. hodině vstupuji do brněnské Kavárny Švanda, která je známá tím, že je nacpána umělci a uměním od vchodu až po suterén. Interiér kavárny je permanentně zahalen mlhou, chtělo by se říci prvotními parami tvorby, leč je to jen prostý jindy ušlechtilejší tabákový dým.
Tedy v kuřárně Švanda toho večera vrcholila vernisáž malíře Petra Kováře (1979). Petr Kovář vystudoval Pedagogickou fakultu a Fakultu výtvarných umění VUT v Brně (ateliér Environment). Je ovšem nejen šikovným umělcem, členem uměleckého sdružení Rasvád, ale také učitelem a redaktorem Kulturních novin. A protože by se mohlo zdát, že kamarádovi v tomto textu straním, nepovažujme následující psaní za recenzi, nýbrž za impresi, pozvání na výstavu a zpola fiktivní reportáž z vernisáže, na které možná většina z vás nebyla.
Ostatně i já jsem přišla pozdě. Velké entrée, tedy zahájení vernisáže, muselo být velkolepé. Kdo zná dispozice OO Art Gallery, tuší, že veškeré otevírání výstav se na tomto místě nepozorovaně mění v akci s příchutí DADA. Výstavním prostorem jsou totiž záchodky Kavárny Švanda, místnůstka stísněně přítulná. Zpoza dveří s nápisem PÁNI se line hudba, o níž nemohu říci zhola nic (viz má absence). Kdo nakoukne přes ramena tísnících se vernisážových hostů, spatří nevídaný orloj. Tři muži (dva z nich jak panáčci na teploměru zalezlí v kabinkách) a jedna žena s loutnou. Rameno tohoto majestátního hudebního instrumentu směle přetíná trochu udivený prostor.
 Jako opozdilce mě celá tato výstavní prolegomena minula. Přítomní se potěšili pohledem na kachlíkovou stěnu, kterou umělec pošimral černým lihovým fixem a vrátili se nahoru do kavárny, by nyní vedli esoterické debaty o umění. Každý vystavující umělec má k dispozici to samé: jeden fix a bíle vykachlíkovanou stěnu v pánské či dámské části toalet. Využít specifičnosti tohoto místa je výzvou, která neprověřuje ani tak technické schopnosti tvůrce, jako spíše jeho ostrovtipné umělecké myšlení. Jednoduše, nápad se cení. Nápad, který bude konvenovat či kontrastovat s prostorem záchodků.
Z hlediska umění 20. a 21. století bychom těžko hledali prostoru umělečtějšího. Považte, ty symboly! Je-li umělec, který se rozhodne vystavovat v OO Art Gallery, muž (a tak tomu v případě Petra Kováře bylo), je jeho tvůrčí plochou již zmíněná kachlíková stěna s třemi pisoáry. Tři duchampovské fontány, tentokrát hlavou dolů, střeží umělcovy kroky a jeho činnost kvitují občasným spláchnutím. Soustředěný tvůrce pozná, zda je to spláchnutí souhlasné čili nic.
Petr Kovář přiznal, že největším zážitkem pro něj byl samotný proces tvorby díla. Malíř, který se v tomto případě změnil v kreslíře, pracoval za běžného provozu kavárny. Lidé, resp. muži, přicházeli a odcházeli, mnozí se ku potěše tvůrce vraceli až pozoruhodně často. Lze si představit, jak do sebe NASCHVÁL lili víc piva, jen aby se podívali, jak umělcova práce pokročila. Pivnice Švanda v tento čas zaznamenala zvýšený obrat.

Zdroj: Dalibor Borovec Zahájení vernisáže, Petr Kovář (vlevo), pěvecké trio Sol et sedes a hosté,

Všechny cesty vedou k umění (i močové)
Jak asi umělec uvažoval, když osnoval svůj koncept? To nevíme, ale můžeme se pokusit o interpretaci, která vychází z obecně sdílených znalostí o WC, kachlíkách a zásuvkách pro elektrické spotřebiče; ty se totiž staly hlavním umělcovým motivem. Příznačným rysem stěny ze sanitární keramiky je, že veškeré zásuvky a vypínače jsou do minimalistické kompozice čtvercové sítě z kachlíků zasazeny asymetricky. Zásuvku nikdy nenajdete v centru kachlíku, ačkoliv by se tam tak skvěle hodila. Řemeslníci si zkrátka ulehčují život. Všechny zásuvky ignorantsky pokládají na spáru mezi dva, někdy i čtyři kachle! A tu nastává pravá chvíle pro umělce. Ten se nevymlouvá na to, že kachlík pukne. Řemeslnické neumětelství opravuje a vrací do chaotického světa řád. S vytrvalostí téměř autistickou pokreslil Kovář keramickou plochu celou, od hlavy až k patě. Elektrická zásuvka do středu kachlíku, přesněji co kachlík, to zásuvka, matematicky vyjádřeno: kachlík = zásuvka.
Kovářova vše pokrývající kresba se odvíjí od pohledu běžného uživatele pisoáru. Takový muž, alespoň pokud vím z vyprávění, čelí kachlíkové stěně téměř z oka do oka. Jeho zorné pole je kachlíky zahlceno. Kovář s tímto faktem pracuje velmi citlivě. Svým dílem pravidelného uživatele švandovských pisoárů nevyplaší. Je-li muž zvyklý hledět při vykonávání malé potřeby na monotónní kachlíkový rastr, sleduje nyní (zpočátku možná stejně neúčastně) rastr z elektrických zásuvek. Nicméně neobvyklý dekor aktivizuje dříve či později vyšší mozkovou činnost, tedy myšlení, a milý uživatel pisoáru se rázem mění v diváka a návštěvníka OO Art Gallery.

Zdroj: fotoarchiv Petra Kováře Napětí aneb Interakce proudem, OO Art Gallery,

Mužovo oko začne těkat po kresbách a jako nohatý pavouk (tzv. johan) brzy lapí svou první kořist, změnu motivu! Nastává hra, pátrání po odlišném a zároveň významovém detailu. Kovář totiž v některých případech cituje své umělecké předchůdce. Mnohý návštěvník OO Art Gallery u této hry zůstane, ale jiní (méně společensky unavení) mohou třeba až nahoře v kavárně promýšlet dílo dál. Kapičky potu náhle vyvstanou na čele myslitele, neboť si s úděsem uvědomí, jaké měl štěstí. Kdyby ionizovaná tělesná tekutina skončila namísto v pisoáru v jedné z elektrických zásuvek,… ó, hrůzo!
Taková je Interakce proudem, jak autor svou výstavu nazval. Taková je interakce uměním. Petr Kovář vědomě či podvědomě využívá starého konceptu výzdoby místností podle dekora. Cílem tohoto konceptu bylo, aby výzdoba podtrhla funkci místnosti (v moderní a postmoderní době může jít naopak o její ironizování) a dále, aby bylo potěšeno oko pozorovatele a aktivizováno jeho myšlení. S touto historickou tradicí se můžeme setkat na záchodcích ve Švandovi. Další, kupříkladu freudovské vrstvy Kovářova zobrazení, si tiše myslím, mlčím a přenechávám je napjatým návštěvníkům, uživatelům i čtenářům, kteří zavítají do OO Art Gallery, aby se nechali rozproudit uměním.

Zdroj: fotoarchiv Petra Kováře

Petr Kovář
Napětí aneb Interakce proudem
OO Art Gallery, Kavárna Švanda, Pasáž Alfa, Brno

5. 1. - 31. 1. 2010

Nahoru