Obrazy z Letní filmové školy
Druhá „filmovka“ po pádu Jiřího Králíka
Žijete-li ve větším městě a navštívíte Uherské Hradiště, rádi se necháte unášet jeho poklidnou atmosférou, jež se tak liší od mnohdy neurotických velkoměstských arytmií. Čas tu plyne nějak pomaleji, přátelé a známí, kteří se potkávají na ulicích, si vždy najdou chvíli času k rozhovoru a vy si při pohledu na odbívající kostelní hodiny na hlavním náměstí vzpomenete na Ludvíka z Kunderova (Jirešova) Žertu a na chvíli se zasníte…
Tato až fádní idyla však rok co rok mizí ke konci července, kdy se slovácká metropole proměňuje z poklidného okresního města v jedno z hlavních kulturních center střední Evropy. Poměrně dramaticky působí už náhlý nápor stovek filmových fanoušků (letos se jich akreditovalo téměř pět tisíc), kteří městu dodávají netušenou dynamiku. Jejich příjezd a později i odjezd je tak nečekaný, až jej někteří místní přirovnávají k přílivu a odlivu moře. Dovedete si ostatně představit centrum jakéhokoliv města, v němž se o letních večerech a nocích baví lidé, kteří navštěvují kina, koncerty a divadelní představení, dívají se na filmy na hlavním náměstí, zaplňují parky, v tanečních stanech a klubech tančí do pěti do rána, na mnoha zahrádkách popíjejí pivo a víno, anebo jen korzují sem a tam? Ne, nemám na mysli přímořská střediska Středozemí, tohle můžete spatřit a zažít na Letní filmové škole.
Kolorit tohoto kulturního podniku tvoří každoročně stovky filmových projekcí, besedy s režiséry, scenáristy a herci, koncerty, divadelní představení a fotografické výstavy. K „filmovce“ však neodmyslitelně patří i erotika. Zvláště v horkých dnech nabývá na síle půvab mladých fanynek, čehož si nemohou nevšimnout i přítomní světoví tvůrci. „Já už dále nemůžu, tohle město je pro mě příliš erotické prostředí,“ sdělil například před čtyřmi lety čtenářům Filmových listů (vycházejí po dobu festivalu denně) španělský režisér Fernardo Arrabal, jenž dále prohlásil, že atmosféru festivalu cítil přímo ve svém údu. Takovou poklonu dříve výrazně katolickému Hradišti patrně ještě nikdo nesložil. Ale což, nejen erotikou a sexem živ je člověk, potkáte tu ostatně i múzy.
Fenomén Králík
„Filmovka“ v Uherském Hradišti se zhruba od poloviny devadesátých let stala kultovním generačním festivalem. Nic na tom nemění ani oficiální název Letní filmová škola. Možná právě ten paradoxně přispěl k masovému zájmu studentů a nejen věkem, ale i myšlením mladých lidí, kteří každoročně v polovině léta zaplavují Hradiště. Nejprve jich byly stovky, v posledních letech jich jsou pravidelně nejméně čtyři tisíce. V devadesátém sedmém roce zaplavila tohle královské město (založené listinou Přemysla Otakara II. z roku 1257) voda z řeky Moravy. V centru jí byl rovný metr, v kině Hvězda, což je hlavní štáb a srdce festivalu, zasahovala snad až do jedenácté řady. Místo promítání filmů se ve městě dalo jezdit na kánoích. „Filmovka“ se musela nouzově přestěhovat do Jihlavy, ale další rok už bylo zase vše při starém.
Festival už léta (letos po třicáté páté) pořádá Asociace českých (dříve československých) filmových klubů. Jeho duší a (ne)chtěným synonymem byl od devadesátých let charismatický ředitel a hradišťský patriot Jiří Králík. Řídil nejen „filmovku“ a českou filmovou klubovou obec, ale zasahoval dokonce i do pražského kulturního a politického dění - například do sporů o výběr ministra kultury po úmrtí Pavla Dostála v roce 2005. Králíkovy rozevláté kudrnaté vlasy a jeho energický hlas bylo zkrátka vidět a slyšet všude. Ačkoli mohli i řadoví návštěvníci v kuloárech tu a tam zaslechnout povzdechy spolutvůrců dramaturgie, že je velmi těžké a někdy i nemožné přes jeho osobnost ovlivňovat programovou skladbu, nešlo současně nevnímat dynamiku festivalu. Ta občas přecházela až k určité pompéznosti.
Králíkovi rovněž nelze upřít to, že svým šarmem a organizačním talentem do Hradiště každoročně přivábil největší osobnosti české kultury. Po jeho odvolání, které bylo například v Respektu označeno jako „Pád vizionáře s bezedným měšcem“, tak nějak ve festivalovém dění postrádáme úvodní proslovy k filmům od Jana Rejžka, Terezy Brdečkové, Jiřího Dědečka, M. C. Putny, A. J. Liehma, Ivo Pondělíčka nebo Jaromíra Blažejovského. Výčet osobností, které tu v uplynulých letech uváděly filmy, by byl velmi široký. Omezuji se hlavně na ty, kteří mi nejvíce uvízli v paměti… Většina z výše uvedených přispívala i do Filmových listů (nemohu si pomoci, ale před pár lety byly obsahově zajímavější). Vnímavějším účastníkům chybí také pohotové a excelentní simultánní překlady Dany Hábové, anebo v koloritu festivalu například zářící bílé vousy Jindřicha Štreita za noci ve Smetanových sadech (mimo jeho skvělých výstav, samozřejmě). V posledních dvou letech rovněž poněkud ubylo významných domácích filmových tvůrců, kteří by vážili cestu na jižní Moravu.
Přes většinovou absenci českých osobností je však třeba uznat, že „filmovky po Králíkovi“ nepostrádají kvalitní dramaturgii i lesk přítomných evropských a mimoevropských tvůrců (viz témata blízkovýchodního konfliktu a migrace v dramaturgii posledních dvou let). Ti si pravděpodobně najdou cestu do Hradiště vždy, na rozdíl od českých hvězd, které po Karlových Varech spíše přijedou do jihočeského (a rovněž královského) Písku. Z Prahy je to tam zkrátka blíže než do Hradiště. Navíc když v tomto městě letos poprvé pořádal konkurenční Festival nad řekou – kdo jiný než Jiří Králík…
Hradiště versus Písek
Pro běžné příznivce filmu či požitkáře letních večerů a nocí se tak nabízí možnost výběru mezi dvěma nekomerčními festivaly. O ceny v jižních Čechách a na jižní Moravě nejde. Předmětem jistého souboje a soupeření se však stává přízeň návštěvníků. Porovnáme-li dramaturgii obou letošních akcí, vyjde z ní vítězně Hradiště. Nevítězí pouze tradicí, ale zejména sehranou prací dramaturgů, kteří bez velkých gest dokáží připravit pestrý a zajímavý program pro náročnější zájemce i pro ty, kteří se chtějí hlavně bavit. Do Hradiště se navíc léta jezdí i za kvalitní muzikou, což je další výsada tohoto festivalu.
Nové vedení pod uměleckým ředitelem Pavlem Bednaříkem zkrátka „filmovku po Králíkovi“ ustálo. Nabízí se tu však otázka, zda výraznější absence domácích osobností souvisí s neobratností pořadatelů, anebo s neochotou či snad menším bojkotem některých person stále stojících při Jiřím Králíkovi. Buď jako buď, po „světových“ Varech máme od letošního roku také dva menší, minimálně evropsky koncipované festivaly.
Srovnáme-li ceny akreditací, letos těsně zvítězil Písek. Posuďte sami: týdenní „permanentky“ 950,- : 1000,- Kč, denní 250,- : 250,- Kč a třídenní (patrně zejména studenty nejvíce žádané) 600,- : 350,- Kč v neprospěch Hradiště. Pokud tedy pobyt na jižní Moravě vyjde dráže než v jižních Čechách, čím je „filmovka“ pro své příznivce i nadále tak přitažlivá? Domnívám se, že její atmosféru dlouhodobě a velmi pozitivně spoluvytváří přátelsky vedené debaty s (mimo)evropskými a českými režiséry, scenáristy i herci bezprostředně po projekcích jejich filmů. Přítomní tvůrci rok co rok oceňují početné mladé a přitom vnímavé publikum. To si naopak cení otevřených odpovědí a zasvěceného výkladu tázaných.
Letos jste mohli vyslechnout například zajímavé vyprávění vídeňské režisérky Barbary Albert. Ta se svěřila, že často dostává otázku, zda jsou rakouští muži skutečně tak příšerní, jak je zobrazila ve filmu Nordrand (Severní okraj). Režisér Vladimír Balko pro změnu ochotně vysvětloval specifika středoslovenské obce Čierny Balog. Mimochodem, budete-li chtít zhlédnout jeho nový film Pokoj v duši, vezměte si do biografu místo popcornu pleskačku slivovice. Neprohloupíte. A český herec Pavel Řezníček neméně trpělivě a s taktem debatoval s pohlednými slečnami před Klubem kultury a po chvíli i s nabitým sálem uvnitř o citlivém tématu rozvodu ve vnímání malých dětí. Ostatně, Kdopak by se vlka bál…
Velký mejdan
Pořadatelé tento rok očekávali nárůst účastníků, a tak připravili pár novinek. Zejména čtyři promítací sály navíc, z nichž vyčníval Zimní stadion s kapacitou osmi set míst. Téměř geniální, letní kino na „zimáku“… Nové byly i dvojí pozdně večerní projekce v „otevřených“ letních kinech na Masarykově náměstí a ve Smetanových sadech. Nadšenci, kteří neměli dost, si mohli užít půlnoční projekce ve Hvězdě s většinou provokativními snímky. Taháky se staly například pornofilm Hluboké hrdlo, který údajně všichni znají, ale málokdo ho viděl až do konce, anebo Texaský masakr motorovou pilou…
Letošní „filmovka“ tak trochu připomínala velký mejdan. Nejen uvedenými nočními projekcemi, ale zejména bohatou hudební dramaturgií. Ke slyšení byl výborný koncert uvolněné Suzanne Vega na nádvoří, bývalém „buzerplacu“, někdejších nevzhledných kasáren, jež se snad až zázračně proměnily ve výstavní areál Univerzity Tomáše Bati a v prostorné rezidenční byty… Neméně dobrá byla i vystoupení Lenky Dusilové, Michala Pavlíčka, Hm…, Zubů nehtů, ale třeba také místního rockového sboru Svatý pluk (určitý protějšek a povedená recese vůči tradičnímu domácímu Svatopluku) na asfaltovém plácku vedle hlavní křižovatky. Kdo šel zrovna kolem a zastavil se, byl mile překvapen… Hudební program pak vrcholil na tanečních koncertech a večírcích v zavedeném klubu Mír a v tanečních stanech. Tento hukot noci provázený elektronickou hudbou je zvláště přitažlivý pro generaci, která dosud nedosáhla tří křížků. Někteří jedinci tu denně vydrželi křepčit až do pěti do rána. Otázkou pak zůstává, zda přijeli za filmy, anebo kvůli hromadnému paření. Obojí se zřejmě stihnout nedá…
Místním flamendrům i účastníkům LFŠ byl ostatně nakloněn například v tomto roce čerstvě otevřený Bar Skandal. Elegantní interiér spolu se zahrádkou na náměstí přímo vybízely k tomu, abyste se uprostřed noci cestou do hajan ještě dorazili dobře namíchaným skandálním koktejlem… Dožijete-li se pak po maratonu uměleckých prožitků či prohýřených večerů a nocí rána (ve festivalovém tempu někdy až poledne), je každá dobrá rada drahá. V takové situaci doporučuji zastavit se u stánku s takzvanými krasohledy. Pohledná děvčata Vám nabídnou kukátko, vizuální hru s motivy barevných květů, které Vám okamžitě zkrášlí život kolem Vás. Holky chtě nechtě působily jako prodavačky iluze, krásné iluzionistky…
Tina Turner před branami ?
„Filmovce“ pravidelně přeje i pěkné počasí. Skvělou novinkou se proto stala denní kyvadlová doprava k oblíbeným štěrkovým jezerům v Ostrožské Nové Vsi. Kdo byl po pár dnech u konce s dechem (jako svého času mladý a téměř neznámý Belmondo), mohl tu krásně znovu nabrat potřebnou energii. Koupat a slunit se tu můžete za poetiky rytmického bubnování trenérů kolem plujících veslic. Mistr Antonín Důra by patrně nebyl nadšen, avšak zdejší hojné návštěvnosti to není vůbec na překážku. Tento způsob trávení léta určitě není nešťastným…
P.S.: Příští rok prý do Hradiště přijede Tina Turner. Rocková babička s natolik silným hlasem, že by snad dokázal podpálit i les. Dorazí-li, doufejme, že nám společně s mladou a bujnou tančící generací nezapálí slováckou metropoli i s oblíbeným festivalem…
