Umění je vedlejší produkt

Poslední srpnový den jsem se ohřál v Galerii mladých. Tomáš Javůrek a Alena Kazatelová představili svou Strusku.

Že se brněnskou Galerii mladých, malý prostor s velkým významem, vyplatí sledovat, nevychází jen z názvu bdícího nad koncepcí galerijního programu nebo z historické role zázemí rodících se alternativ. Dnes je především zásluhou kurátorské osobnosti Jana Zálešáka, že je ta role stále platná. Sled konceptuálních výstav je právě završován Struskou. „Příště už tu bude malba,“ těšil kurátor na vernisáži ty, jimž se koncept zajídá.
   

Fotogenický koncept
Ale na výstavě nikdo neplakal. Konceptuální tendence prolézají jako podhoubí celým lesem, a tak je nelze zavřít do šuplíku s ortodoxním pojetím z šedesátých let. Zatímco to ortodoxní, jak známo, zcela marginalizovalo estetickou působnost díla, expozice v Galerii mladých je krásná. Nepochybně by tedy jako dvousložkové umění obstála i u docenta Tomáše Kulky.
Tomáše Javůrka (1983) a Alenu Kazatelovou (1982) spojuje studium v Ateliéru environment brněnské Fakulty výtvarných umění. Na základě toho by bylo možno očekávat práci reagující na prostor, rezonanci či přímo tematizaci galerijního prostředí. Vstupuji. Galerie se nezdá právě přeplněná; v rozích dva ustrčené šedé objekty. A ano, pak ještě můj stín rozlámaný o stoupající schody, a denní světlo, jež kose promítá rám okna na podlahu. A na zemi se míhají skvrny rozostřených dějů. Odkud? Světlo slábne, sílí, vlní se, rudne, ale venku je zataženo a okno zaslepené. Nejistě koukám do oka projektoru. Chvíli. Než ožije šedý objekt vedle mě. Poznám to podle vlny tepla, které se o mě opře. Má to energii! Umění mě hřeje.

Příznačným rysem v tvorbě studentů Ateliéru environment je vtip. Drobné posuny reality, (pří)běhu všedních věcí. www.tomas.javurek.cz  Kořen takového vlivu bychom mohli hledat nejspíš v osobě (a tvorbě) asistenta ateliéru, jímž je Marian Palla. Stačí připomenout některé veřejnosti známější realizace, jako byly billboardy s prostou ručně psanou výzvou „chci peníze“, doplněnou již jen o číslo účtu, nebo Vodovodní umění pro výstavu v Opavě, kam Marian Palla spolu s Janem Steklíkem poštou poslali petláhev s vodou. Vodu pak při vernisáži v jinak prázdné výstavní síni vylil na podlahu ředitel opavského Domu umění.

 

Ukazuje se, že v galerii je objektů či instalací víc. Nic nestojí tak, jak je vidět na první pohled; láká k hledání, objevování, a hlavně baví. Do „hmotných“ objektů Aleny Kazatelové přihazuje Tomáš Javůrek už jen světlo. Světlo s příběhy. Příběhy po dopadu neusedají, nepolehají, vpíjí víno, marně je hledáme odpočívající ve stínu, míjíme je. Tady ale ne. Instalace se vzájemně podporují, vztahovou propojeností tvoří prostor spolu. Robustnost a něha objektů podivných konstrukcí, vrstevnatost a nejednoznačný výklad, které však dílo nedrobí, ale poskytují příjemné aktivující prostředí k tvoření individuálních spojnic. Tomášovy světelné projekce, těsně spjaté s výstavním prostorem, se principem odrazu velkého v malém, či vnějšího ve vnitřním (makrokosmos – mikrokosmos) přetavují v Alenin relikviář na žhoucí vlákno žárovky. Co se taví, když umění je struska? Struska vzniká při tavení kovů. Je vedlejším produktem spalovacích procesů, ale současně je potřebná, neboť má schopnost absorbovat nežádoucí látky z taveniny. Přeji oběma taveninám spalující dění.

Láska ke krychli?, Foto: Petr Kovář

Tomáš Javůrek, Alena Kazatelová, Struska, Galerie mladých, Brno, 1. září – 30. září 2010

 

Nahoru