Odměnění odmítnutí

Ještě do 28. února 2010 máte možnost spatřit díla finalistů třetího ročníku Ceny NG 333. Soutěž je koncipována jako podpora mladých umělců a přes jistou zlojazyčnost znesvářených „artistů“ svůj smysl plní.

Čtvrtého prosince dostal Petr Bařinka (1979) otisk kulatého razítka na popisku svého díla. Česko-slovenská porota, v níž spolurozhodovali například Tomáš Vlček, Eva Balaštíková, Dušan Brozman, Petr Vaňous, Viktor Frešo či Anna Vartecká, jej zvolila vítězem Ceny Národní galerie a Skupiny ČEZ pro umělce do třiatřiceti let. Bařinka si odnesl 333 tisíc korun, Národní galerie si nechá instalaci nazvanou The End.
Logikou proměny Konce v nový začátek byl současně vyhlášen čtvrtý ročník Ceny. Naproti tomu nekonečnost funkce ředitele Národní galerie Milana Knížáka získala blízký horizont, a tak by bylo možno očekávat konec bojkotu aktivit této instituce ze strany určité skupiny umělců a studentů Akademie, a tím i příslib rostoucí kvality soutěže. Loňský děs umělce a kurátora Dominika Langa pramenící z toho, že snad ony finalisty Ceny NG 333 bude někdo považovat za reprezentativní vzorek mladé umělecké scény, rozhodně nesdílím (kultura.ihned.cz, 4.12. 2008), naopak mě těší, že plný obraz tvorby nejmladší generace neposkytuje ani Cena Jindřicha Chalupeckého. Obě soutěže přirozeně limitují přihlášené práce a oko poroty. Mediálním limitem letošní NG 333 pak byla absence podobného pseudoobjevu, jakým se pro tisk stal Skálův text v pozici výtvarného díla.

Do třetího ročníku soutěže připutovalo přibližně sto třicet prací. Porota vybrala jedenáct finalistů. Ve srovnání s finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého zde není tolik akcentován koncept ani díla nevyžadují žádnou specifickou aktivitu diváka. Tedy nepočítáme-li houpačky zavěšené v ramenech dřevěného kříže. Kromě Bařinkovy komiksové apokalypsy, které se, s pocitem bloudícího mezi divadelními rekvizitami, věnujete už kvůli tomu razítku vítěze, vynikají malby.

Ochutnávka
V posledních dvou letech to byla Denisa Krausová (1981), kdo výrazně posiloval pozici neumírající malby vystavované v galeriích. Jedinečné spojení malířských i kresebných stylů na jednom plátně surreálně transformující obrazy krajin i zátiší autorčiných osobních příběhů do významů, které lze jen obtížně sevřít, a přesto na vás z každého detailu čiší nesmírnou blízkostí. Napětí vzdáleností. Neuzavřenost v technice. Přesto jsem se před obrazy z cyklu „V lese“ musel ptát po hranicích ilustrativnosti a po malířské manýře. Jak dlouho baví malíře jeho rukopis? „Namaloval jsem velký tmavě modrý flek, tak jako by klečel, a převázal jsem ho tenkým bílým křížem s ambulantními uzly,“ čteme v katalogu finalistů Ceny u obrazů Vladimíra Vély (1980). Malířská exprese v obrovské lehkosti a významovém zatížení zároveň. Jakub Janovský (1984) by potřeboval stěnu, která drží nebo zvolna pouští budovu, nikoli umělý panel. Těžko v galerijním prostředí vedle ostatních děl tlumočit jeho zásahy do opuštěných domů. Ovšem i takto petrbokovsky brní. Martina Chloupa (1976) nebyla jediným účastníkem, který vsadil na osvědčenou manipulaci se státní vlajkou. Příběh o vyrovnávání se s něčím, co bylo autorce od dětství předkládáno jako její vlastní a přitom nedotknutelné, vnímám jako dodatečný konstrukt. Navíc po vlajkách-objektech Matěje Smetany už 3D varianta vlajky-pohovky nezaujme. Zohýbané kovové žebříky Karla Kunce (1987), které v katalogu nijak nevynikají, na výstavě – příhodně – nacházejí nosnost.
A nosným nápadem rozhodně bylo otevřít doplňující výstavu Refused (Odmítnutí). Je a není součástí Ceny NG 333. Když se houpete na rameni kříže, vidíte dřív letadlo, nebo jeho stopu? (Martin Pertl, Jan Cileček) Který „art“ citovat v tělocvičně? (David Hnídek) Jak malovat bez tíže? (Evžen Šimera) Vstup volný. Výstava vás vtáhne, je svěží a mluví. Nutí jenom do té míry, aby vás bavilo hledat odpovědi. A to je dost. Udělat si představu o současné scéně z jediné výstavy může chtít jen návštěvník formovaný nákupy v supermarketu. Svému super se umění naštěstí brání.

Cena NG 333, Veletržní palác, Praha, 4. prosince 2009 – 28. února 2010
Refused, pasáž Veletržního paláce, Praha, 4. prosince 2009 – 28. února 2010

Nahoru