Autobus do Podbořan: cesta srdce do hlubokých emocí ve stínu

Petr Linhart před třemi lety překročil svět pohanských pověstí, ve kterém se léta pohyboval jako ústřední tvůrčí postava kapely Majerovy Brzdové Tabulky, a začal pracovat s energií Sudet. Těm byly kvůli událostem v polovině dvacátého století rozsekány kořeny. Potlačenými negativními a tíživými energiemi minulosti se má smysl zabývat, aby se mohly rozplynout a přestaly nás tížit, a proto lze vnímat Linhartovu současnou tvorbu za určitou terapeutickou práci na českém národě. Pokračuje v ní dále na CD Autobus do Podbořan (Indies MG 2010).

Nejnovější Linhartova deska Autobus do Podbořan je takových emocí z minulosti plná, některé příběhy jsou velmi silné. Nejvíce mne zasáhla píseň Annen Ruhe, která je o potlačené lásce z devatenáctého století. Dívka Anna musela opustit svého milého a vdát se z rozumu. Brzy po svatbě umřela a její milý každý rok pořádal slavnosti ve svém sadu, během kterých rozmístil svíčky do tvaru písmen jejího jména. Říkalo se, že prý ukradl kostru zemřelé Anny z hrobu a pochoval ji do hlíny pod svými stromy. Ve třicátých letech dvacátého století, když se pod sadem začal budovat kamenolom, tu kostru našli. Význam textů vysvětluje Petr Linhart během koncertů a uvádí jej i na svých webových stránkách www.petrlinhart.cz, jinak jsou texty spíše mlhavé, nevtlačují přímočaře svůj obsah do hlav posluchačů.

První stopy Petra Linharta se dají vyhledat v legendární folkové kapele osmdesátých let  Čp.8. Písničkářova následující kapela Majerovy Brzdové Tabulky vydala šest alb, které se většinou držely výjimečných hudebních barev nejen díky zvláštnímu nástroji mandocellu. Linhartově současné tvorbě se nejvíce přibližuje album Majerovek Pálava, které výrazně doplnila elektronická hudební vrstva vytvořená Markem Šritrem. Po jejím vydání začal Linhart mluvit o tom, že by chtěl začít hrát nový hudební styl „folktronic“.

Právě takovým folktronicem může být jeho následné sólové album Sudéta, které písničkáři přineslo žánrového Anděla v kategorii alternativa. Silné texty vyprávěl charismatickým a magickým hlasem, slova a hlas tvořily jeden živý a naprosto svébytný organismus. Texty vložil do nekomplikovaných písniček, jejichž jednoduchost vyzní zejména v koncertním provedení, a doplnil je elektronickými smyčkami vytvořenými v počítači. Album bylo z mého pohledu hudebně nudné a pravidelně jsem na něm poslouchal pouze písničku Agni, která mne drtila podobně silně jako Annen Ruhe.

Tvorbu vloženou do Autobusu do Podbořan již ale kromě Linharta utváří doprovodná kapela několika muzikantů, kteří k hlavní melodické Linhartově lince po dobu celého alba dodávají pestré hudební motivy, které se dají po několikátém poslechu zachytávat jednotlivě. Hudební doprovod je podobně jako texty nejednoznačný a tóny a hudební barvy se spíše vynořují a zase zapadají, aby tak dohromady vytvářely harmonický celek zvláštní atmosféry, do níž se může posluchač ponořit. Muzikanti dokáží s barvami a možnostmi svých nástrojů zacházet velmi jemně, často jejich barva pouze zazní tak, aby plně vystihla patřičný dojem. V příhodných okamžicích získávají některé nástroje převahu a jsou hlavním zdrojem emocí.

Způsob práce muzikantů příkladně vyzní v písničce Měsíc se nasytí tmou, ve které je čarovné písničkářovo zaříkávání usazeno do hlukových stěn tvořících dojem mlhy, z níž se občas vynořují zvláštní motivy znějící jakoby z jiných světů. V písni Annen Ruhe je převážná část doprovodu postavena na vybrnkávání, aby píseň působila jako romantické a osobní vyprávění barda, minesengra či podobných. V písních Kapucínka a Holub a Frič dokážou hudebníci použitím dynamické hry vzbudit dojem cesty. Nástroje ale nemají pouze vytvářet příjemné snivé nálady. Například písnička Crowna o zvláštním temném městě je na pozadí plná nejasných a neklidných rytmů, zneklidňující momenty v písni Továrna jsou rovněž vytvořeny instrumentálně. Píseň Silvestr ukazuje, že když je písnička slabá, tak ji v tom doprovodní muzikanti akorát podpoří.

Spojení těchto muzikantů s písničkářem si romanticky představuji tak, že se k němu přidali kvůli síle jeho výpovědí a snaží se je svým umem pouze podpořit s maximální pokorou, aby jim nesebrali původní auru. Zároveň ale právě díky těmto doprovodným muzikantům lze novou desku poslouchat i jako zdařilé hudební dílo. Kromě již zmíněného Marka Šritra hraje v doprovodné kapele pojmenované Saiten 29 bubeník Majerovek Tomáš Makovský a basák Aleš Charvát, jehož jméno zdobí například jeden z nejvýraznějších hudebních počinů Mikoláše Chadimy, album Pseudemokritos.

Linhart vynikajícím způsobem pracuje s dojmy, s atmosférou, se sny a podobně. Během poslechu nejsilnější písně desky Poloha D si vybavuji kostelní věže ve městě, které jsou za noci osvícené měsícem, píseň Crowna s Poeovským havranem a slovem Nevermore posluchače rozesmutní a zneklidní, píseň Helga Braun volá po kroku, který má člověk udělat, když je v meditaci ve tmě, a Holub a Frič zní po smutku ze začátku cesty. 

Právě díky této přednosti si dovoluji označit jeho hudbu jako folk-pop, pokud je tedy pop něco, kde nejde o tvrdost nebo hudebnickou zručnost, ale spíše o vnitřní prožitek a naladění se na autorovy emoce. Z toho pro mne plyne to, že i k popu může člověk přistupovat jako gurmán. Existuje pop velmi brutální a jednoduchý, když zpívá několik minut dokola neustále stejná slova , ale i labužnický, pokud tak jako Autobus do Podbořan obsahuje velice jemně a detailně propracované nálady, které čerpají z reálných vnitřních pocitů a nikoliv z emocí, které diktuje mainstream.

Nahoru