Prosté je základem odvozené krásy
Město Telč, mající dvě tváře, a Městská galerie Hasičský dům na úchvatném historickém náměstí Zachariáše z Hradce uspořádaly výstavu obrazů, papírotisků a koláží Karla Valtra (1909–2006).
| Dnes je: 04-09-2010 08:12:05 |
Město Telč, mající dvě tváře, a Městská galerie Hasičský dům na úchvatném historickém náměstí Zachariáše z Hradce uspořádaly výstavu obrazů, papírotisků a koláží Karla Valtra (1909–2006).
Film režiséra Petra Jákla, před nedávnem uvedený do kin, volně zpracovává mediálně známou část příběhu vězně Jiřího Kajínka. Český pokus o profesionální akční film vypovídá částečně i o absurdní realitě současnosti.
Když se umění upíná k člověku, když svými specifickými prostředky odkazuje k důstojnosti a svébytnosti lidské bytosti, pak je zbytečné se ptát, zda to umění je soudobé, protože je nadčasové. Takto je lze vnímat do konce srpna na státním zámku Lysice v dílech velké postavy současného českého sochařství.
Přinášíme povídku z tvorby ruského spisovatele v překladu Jakuba Grombíře.
Po roce 1989 vzniklo u nás mnoho soukromých galerií. Kdekdo, i ten, kdo o věci nevěděl expertně zhola nic, chtěl prodávat umění. Zůstala jich sotva desetina. Výstavy koná málokterá a vážné tvůrčí rezultáty jsou k vidění jen někde. Tam je třeba jít!
Každé knižní vydání surrealistické poezie uskutečněné u nás v přítomné době je velkým divem. Prostředky vložené do tisku se rozhodně nevrátí a vášnivců dychtících po nadreálných verbálních obrazech a ponorech do vesměs obtížně srozumitelných světů je hrstka. Přesto mají tyto počiny smysl, podobně jako výpravy do Antarktidy.
Měsíc autorského čtení (MAČ), jehož se týká druhé ohlédnutí na našich stránkách, pomalu končí. Maratón jednatřiceti večerů je ojedinělou možností potkat se se skrytou tváří literatury, s jejími tvůrci. Letošní ročník nám v průběhu července přiblížil osobnosti literatury české, francouzské a dal promluvit i hlasům z archivu Českého rozhlasu Brno.
Největší festival world music v Německu a bezpochyby jeden z nejprestižnějších festivalů v Evropě vůbec se za dvě dekády stal inspirací a měřítkem pro všechny, kdo jsou činní na poli současného folku a všech variant etnicky inspirované hudby. Letošní jubileum bylo provázeno i rekordem: festival přivítal ve dnech 1.–4. července více než sedmdesát tisíc návštěvníků.
Na letošní 4. srpen připadá 85. výročí narození Ladislava Nováka - výtvarníka, básníka, překladatele poezie a pedagoga. Jedné z nejosobitějších a nejvýznamnějších osobností Vysočiny. A nejen jí.
V Kunštátu na Moravě žije pozoruhodný výtvarník, experimentátor, jemuž nechybí ani literární sklony: Vít Ondráček se představuje ve svém deníku Pootočené zrcadlo.
Při návštěvě karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří se mi v tamním nádherném knihkupectví dostala do rukou malá žlutá knížečka. A ne náhodou. Magie poutního místa se v lecčem protínala s magií životního hledání jednoho zvláštního poutníka.
Měsíc autorského čtení nabídl pátečnímu brněnskému publiku téma cestovatelské reflexe románem. Ze své poslední tvorby četli Stéphane Audeguy a Josef Formánek.
Putovní výstava realizována Rakouským kulturním fórem v Praze u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta byla otevřena v červnu v Paláci šlechtičen v prostorách Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.
Na zajímavou výstavu kreseb a tisků a současně na výlet do půvabného vysočinského prostředí kolem Galerie z ruky v Křížovicích se lze vypravit v první polovině prázdnin.
„Člověk navazuje ustavičně nová spojení, nikdo se nezmítá prostorem ve stavu beztíže. Každá cesta skončí tím, že zase někam dorazíme.“ – Německá spisovatelka Ema Braslavsky představuje v knize Bez paměti (Newton Books, Brno 2010) svébytným způsobem život lidí zbavených kořenů. Za jejího nedávného brněnského pobytu vznikl následující rozhovor.
Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici je legendou. Za 65 let existence prošel mnoha proměnami, jedny dobové nánosy vystřídaly jiné. Podnik je to příliš velký na to, aby mohl žít nezávisle jenom z ducha milovníků lidového umění. Ale ten duch je tu od počátku stále přítomen a je životodárnou esencí festivalu. A někdy jeho pořadatelům a autorům i vzpurným korektivem.
Sbírka debutujícího básníka Radka Štěpánka Soudný potok (Masarykova univerzita, Brno 2010) je důstojným vykročením do světa poezie. Nese věrohodný otisk nitra básníka bez ruchů vnější motivace.
Petr Linhart před třemi lety překročil svět pohanských pověstí, ve kterém se léta pohyboval jako ústřední tvůrčí postava kapely Majerovy Brzdové Tabulky, a začal pracovat s energií Sudet. Těm byly kvůli událostem v polovině dvacátého století rozsekány kořeny. Potlačenými negativními a tíživými energiemi minulosti se má smysl zabývat, aby se mohly rozplynout a přestaly nás tížit, a proto lze vnímat Linhartovu současnou tvorbu za určitou terapeutickou práci na českém národě. Pokračuje v ní dále na CD Autobus do Podbořan (Indies MG 2010).
Nalákat do galerie i ty, kteří tam běžně nechodí, to je jeden z toužebně očekávaných průvodních jevů výstav s populární tematikou. Výstavě brněnského Domu umění nazvané „Planeta Eden. Svět zítřka v socialistickém Československu 1948–1978“ se tento sen plní.
Kolik váží galerijní prostor, jak jej zvažuje umělec a čeho si považuje divák? Obvyklá brutalita objektů a obrazů Petra Písaříka ustupuje v galerii Ad Astra instalaci.
Počtem stran nevelká, ale obsahem hutná kniha teologa Hanse Künga Freud a budoucnost náboženství (Vyšehrad, Praha 2010) rozebírá podrobně nejen vztah zakladatele psychoanalýzy k náboženství, ale také mnohé obecnější rysy existence náboženství v konfrontaci s ateistickým pohledem na svět.
S ročním zpožděním, ale o to s bohatším obsahem vychází sborník Otokar Březina 2008. Vydavatelem je Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Malíř a grafik Vlastimil Toman, jehož tvůrčí práce je nepřehlédnutelná i v oblasti poezie a místopisných vzpomínkových textů, oslavil 19. února 80. narozeniny. Výstava uspořádaná k té příležitosti v třebíčské Galerii Malovaný dům přináší v květnu a v červnu přes padesát malířských a grafických děl převážně z minulého a tohoto roku.
Nová galerie v prostorách venkovského kostela je dokladem nehasnoucího života ducha v jeho nejrůznějších proměnách.
V době zavřených evropských letišť se v Praze konal 22. dubna o den odložený koncert světoznámého Duke Ellington Orchestra. O den později okouzlilo americké těleso posluchače v sále brněnského Semilassa.
Autorská hra Petra Zelenky vychází z osudového příběhu ruského vědce, tajného špiona Lva Sergejeviče Teremina, o kterém údajně prohlásil Robert Moog: „...nebýt jeho, nikdy bych nedokázal zkonstruovat syntezátor...“ Představení s Ivanem Trojanem je stálicí v programu Dejvického divadla.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvedlo čtení z dosud nevydaného románu Petera Stoličného Mít nebo nebýt.
Na scéně vídeňského divadla Theater an der Wien mělo v polovině dubna premiéru nové zpracování známé romantické opery Čarostřelec. Tato strašidelná pohádka o třech dějstvích se odehrává v Čechách, na Šumavě kolem roku 1650.
Slovenské národní divadlo hostovalo 13. dubna na scéně Národního divadla v Praze s operou Charlese Gounoda Faust. Představení bylo plné vynikající a naprosto přirozené herecké, taneční a pohybové kreativity pěvců.
Rozhovor Jiřího Plocka s děčínským spisovatelem Petrem Kerschem o knize Pátrání a o smyslu vzpomínání a připomínání vůbec. Text je rozšířenou verzí rozhovoru z jarního čísla Kulturních novin.
V loňském roce vyšla ve vsetínském nakladatelství Dalibora Maliny bilanční kniha literárního historika, kritika a editora Mojmíra Trávníčka (1931), nazvaná V letokruzích naboso. Jedná se o pozoruhodnou mozaiku vzpomínek, zamyšlení, literárních portrétů, ale i deníkových záznamů, které představují sice navenek nenápadný, ale přesto velmi zásadní příspěvek k podobě českého literárního milieu uplynulého půlstoletí.
Přinášíme rozhovor s Mojmírem Trávníčkem, jehož zkrácená varianta vyšla v dubnovém tištěném čísle Kulturních novin.
Dne 9. dubna jsme si připomněli úmrtí undergroundového básníka filosofa Egona Bondyho. K nedožitým osmdesátinám (20. 1.) byl v lednu uveden a poté již dvakrát reprízován v Krytovém divadle Orfeus na pražském Smíchově pořad ZBYTKY EPOSU nazvaný podle Bondyho poémy z přelomu let 1954–55. Další básně se datují až do roku 1958.
Ensemble Opera Diversa se svým dvorním skladatelem Ondřejem Kyasem jsou zjevením v současné vážné hudbě. Přibližují ji duši posluchače.
Co jsou to negalerijní výstavní prostory, z jakých popudů vznikají a kde je v České republice můžete nalézt? Tyto i další otázky se pokusí zodpovědět Silvie Šeborová v rámci cyklu přednášek mladých historiků umění, architektů a umělců, Marginálie, které pořádá Dům umění v Brně každé pondělí od 18 hodin.
První ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI BRNO 2010 k divákům přišel s novou koncepcí i poněkud diskutabilním kritériem výběru filmů. Jeho cílem bylo představit nejlepší filmy uplynulého roku více než šedesáti národních kinematografií.
Poslední únorovou neděli skončil 14. ročník Ostravaru, festivalu ostravských činoherních divadel. Teatrologové, divadelníci i studenti divadelních škol se postupně probírají z rozmlženého snu a vracejí se do běžného života. Ostravar není jen výjimečnou přehlídkou divadel, ale především jeden velký večírek s nezapomenutelnou atmosférou. A pro studenty příležitost k reflexi.
Osmdesátiny básníka Zbyňka Hejdy byly provázeny oslavami, recitací jeho básní a zástupy gratulantů na večírcích poezie v Divadle Orfeus a v rámci oslav 25 let časopisu Revolver Revue na Nové scéně Národního divadla. Nabízíme pár postřehů ze setkání s oslavencem.
Ve dnech 8.–14.3.2010 proběhne v Brně Týden výtvarné kultury 2010 (tvk). Při letmém nahlédnutí do programu zájemce zjistí, že pestrá nabídka akcí z velké části nevybočuje od kulturního dění spojeného s výtvarným uměním, které je v Brně běžné. Význam tvk spočívá v tom, že tyto akce kumuluje a prezentuje veřejnosti prostřednictvím přehledného programového schématu.
Artefakty, pro něž je společný výchozí materiál, ale naprosto rozdílný způsob práce s ním, nabídla žďárská výstavní síň.
Ještě do 28. února 2010 máte možnost spatřit díla finalistů třetího ročníku Ceny NG 333. Soutěž je koncipována jako podpora mladých umělců a přes jistou zlojazyčnost znesvářených „artistů“ svůj smysl plní.
Hudební vydavatelství Indies Records slavilo dvacet let své existence. I když se firma v roce 2007 rozdělila na tři samostatné produkční jednotky, přesto je vnímána jako vzájemně se doplňující celek. A to je dobře, protože i to je jeden ze zdrojů její stability.
Další z cyklu scénických čtení Bouda české historie, který je věnován zlomovým okamžikům národních dějin, patří postavě nové vlny českého filmu Pavlu Juráčkovi. Jeho obsáhlé deníky, jejichž knižní vydání v roce 2004 získalo cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin, režijně zpracoval Ivan Rajmont.
Zásluhou vsetínského nakladatele Dalibora Maliny se v celkovém počtu pouhých pěti set kusů objevila na pultech některých knihkupectví mimořádná kniha, odrážející českou literaturu uplynulé poloviny století.
Na scénu Národního divadla v Praze se na chviličku vrátila Věc Makropulos Leoše Janáčka. Některé inscenace, zvláště opery, se na velké scéně hrají z různých, hlavně provozních důvodů tak málo, že vidět je, by mělo být zvláštní událostí. Ne vždy jí však jsou.
Ve dnech 8. - 10. ledna proběhl v Brně první ročník nového festivalu Tanec a handicap 2010. Festivalu se zúčastnily čtyři soubory, které se již delší dobu zabývají začleňováním handicapovaných tanečníků jako rovnocenných partnerů do svých představení. Vedle toho, že soubory na festivale prezentovaly svou celoroční činnost, vytvořily také speciální projekt na téma touhy ve čtyřech ročních obdobích. Výsledkem bylo představení Čtvero, které v průběhu roku 2010 uvidí ještě diváci v Praze a v Ostravě. Přinášíme rozhovor s koordinátorkou festivalu, Jitkou Semotamovou (1985), která nám slovem přiblíží radost zdravých i handicapovaných z rytmu, pohybu a tance.
V pražském Paláci Akropolis se 26. ledna uvádělo na veřejnost nové CD skupiny, jež je současně legendou českého undergroundu i nezničitelným proudem těžko uchopitelné tvůrčí energie.
Ve čtvrtek 28. ledna byly v pražské Galerii kritiků vyhlášeny výsledky třetího ročníku soutěže pro umělce do třiceti let: Cena kritiky 2010. Téma Přesahy malby se podle pořadatelů stalo specifikem Ceny. Ani tentokrát však přesahy daleko nesahají, podle všeho ku prospěchu věci.
Českobudějovickému Domu umění, kde sídlí Galerie současného umění, hrozí likvidace. Radní města se sice v návalu mediálního tlaku ohradili, že ukončení činnosti galerie je pouze předpokládané, ale všem zainteresovaným osobám je jasné, že od slov nemusí být daleko k činům. Město si totiž od zrušení galerie slibuje ročně ušetřit kolem 1,1 milionu korun. Kam tyto peníze půjdou? Že by na oživení cestovního ruchu v Českých Budějovicích?
Recenze do češtiny nově přeložené knihy Gastona Bachelarda, Poetika prostoru, trochu jinak.
V baroku si znalci umění potrpěli na tzv. dekorum. Tématika výzdoby místností měla harmonizovat s jejich funkcí. Jiné náměty se objevovaly v knihovně, jiné v ložnici. Podle jakého dekora však vyzdobí umělec 21. století WC? Odpověď hledejme v srdci jedné netradiční výstavy.
V sobotu 5. prosince, již tradičně v brněnském klubu Fléda, exhibovala slova slamovou okázalostí. Chtějí slameři něco říct, nebo jen legračně mlátí prázdnou slámu?
Pohled na novou českou a slovenskou identitu slibuje, alespoň svým názvem, velká výstava, kterou po generální rekonstrukci uspořádal brněnský Dům umění. Protože podobně laděných bilančních výstav probíhá v České republice hned několik, musí takový projekt nejprve deklarovat to, co není, aby mohl s čistým svědomím ukazovat to, čím být chce. Hlavní však je, že výstava vyvolává otázky.
Čtvrtá samostatná próza Mileny Fucimanové s názvem Denní menu je sugestivní miniaturou stáří dvou osamělých protagonistů na valašském maloměstě.
Když nejde o umění, ale o pouhý amatérsky pojatý kšeft, nemůže se člověk divit ničemu. A nezachrání to ani jména těch největších, jak je vidno z výstavy Božská komedie pořádané v Mostě.
Dvě mimořádné výstavy, které by mohly symbolizovat znovunalezené mosty mezi sousedními státy, kazí pachuť hořkosti po telčské části jedné z nich.
Po roce působení na oficiální divadelní scéně v Brně bilancuje mladý soubor Buranteatr nad svou dosavadní činností. V kontextu současné doby nepřející příliš vzniku nových kulturních subjektů se aktivita „Buranů“ jeví jako velmi úspěšná. Buranteatr vznikl již v roce 2005 a bezprostředně navázal na činnost olomouckého divadla Tramtarie, z nějž se téměř celý soubor Buranteatru rekrutoval. V listopadu roku 2008 získalo divadlo stálý prostor, kde může realizovat své inscenace.
Měla bych se stydět za to, že se na výstavě dobře bavím? V dřevních časech, kdy mě omamovaly páry naivity, jsem posuzovala působivost děl podle toho, nakolik mě vybízely k tvorbě (zlí jazykové by řekli: k napodobení). Po shlédnutí výstavy Matěje Smetany (1980) se opice znovu probudila.
Nezkrácená verze textu, který vyšel dne 12. listopadu v Kulturních novinách.
„Takový strom žije i několik staletí, ten náš třeba čtyři roky ve čtyřlístku, dva dny na terase, z toho třeba půl hodiny leží (chudák - vítr jak prase) a pak už celý život na jednom místě. Jediné co může, je proti tomu umřít,“ napsala mi nedávno kamarádka. Dům umění města Brna aktuálně nabízí možnost pohybu diváků a myšlenek mezi dvěma výstavami, v nichž je pohyb tematizován.
Brněnská galerie opět nabízí umění, které hovoří o sobě samém. Nicméně provádí to tak, že se součástí hovoru stáváme i my. Jejím dotknutím lze být dotčen.
V německém Rudolstadtu se letos znovu potvrdilo, že dramaturgie jednoho z nejlepších festivalů world music na světě nemá hranic a nechává návštěvníky, hudební Kolumby, přistávat u hodně vzdálených a nádherných břehů. Tentokrát s Moscow Art Triem a Durynskými symfoniky.