| Dnes je: 11-03-2010 21:02:18 |
První ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI BRNO 2010 k divákům přišel s novou koncepcí i poněkud diskutabilním kritériem výběru filmů. Jeho cílem bylo představit nejlepší filmy uplynulého roku více než šedesáti národních kinematografií.
Poslední únorovou neděli skončil 14. ročník Ostravaru, festivalu ostravských činoherních divadel. Teatrologové, divadelníci i studenti divadelních škol se postupně probírají z rozmlženého snu a vracejí se do běžného života. Ostravar není jen výjimečnou přehlídkou divadel, ale především jeden velký večírek s nezapomenutelnou atmosférou. A pro studenty příležitost k reflexi.
Osmdesátiny básníka Zbyňka Hejdy byly provázeny oslavami, recitací jeho básní a zástupy gratulantů na večírcích poezie v Divadle Orfeus a v rámci oslav 25 let časopisu Revolver Revue na Nové scéně Národního divadla. Nabízíme pár postřehů ze setkání s oslavencem.
Ve dnech 8.–14.3.2010 proběhne v Brně Týden výtvarné kultury 2010 (tvk). Při letmém nahlédnutí do programu zájemce zjistí, že pestrá nabídka akcí z velké části nevybočuje od kulturního dění spojeného s výtvarným uměním, které je v Brně běžné. Význam tvk spočívá v tom, že tyto akce kumuluje a prezentuje veřejnosti prostřednictvím přehledného programového schématu.
Artefakty, pro něž je společný výchozí materiál, ale naprosto rozdílný způsob práce s ním, nabídla žďárská výstavní síň.
Ještě do 28. února 2010 máte možnost spatřit díla finalistů třetího ročníku Ceny NG 333. Soutěž je koncipována jako podpora mladých umělců a přes jistou zlojazyčnost znesvářených „artistů“ svůj smysl plní.
Hudební vydavatelství Indies Records slavilo dvacet let své existence. I když se firma v roce 2007 rozdělila na tři samostatné produkční jednotky, přesto je vnímána jako vzájemně se doplňující celek. A to je dobře, protože i to je jeden ze zdrojů její stability.
Další z cyklu scénických čtení Bouda české historie, který je věnován zlomovým okamžikům národních dějin, patří postavě nové vlny českého filmu Pavlu Juráčkovi. Jeho obsáhlé deníky, jejichž knižní vydání v roce 2004 získalo cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin, režijně zpracoval Ivan Rajmont.
Zásluhou vsetínského nakladatele Dalibora Maliny se v celkovém počtu pouhých pěti set kusů objevila na pultech některých knihkupectví mimořádná kniha, odrážející českou literaturu uplynulé poloviny století.
Na scénu Národního divadla v Praze se na chviličku vrátila Věc Makropulos Leoše Janáčka. Některé inscenace, zvláště opery, se na velké scéně hrají z různých, hlavně provozních důvodů tak málo, že vidět je, by mělo být zvláštní událostí. Ne vždy jí však jsou.
Ve dnech 8. - 10. ledna proběhl v Brně první ročník nového festivalu Tanec a handicap 2010. Festivalu se zúčastnily čtyři soubory, které se již delší dobu zabývají začleňováním handicapovaných tanečníků jako rovnocenných partnerů do svých představení. Vedle toho, že soubory na festivale prezentovaly svou celoroční činnost, vytvořily také speciální projekt na téma touhy ve čtyřech ročních obdobích. Výsledkem bylo představení Čtvero, které v průběhu roku 2010 uvidí ještě diváci v Praze a v Ostravě. Přinášíme rozhovor s koordinátorkou festivalu, Jitkou Semotamovou (1985), která nám slovem přiblíží radost zdravých i handicapovaných z rytmu, pohybu a tance.
V pražském Paláci Akropolis se 26. ledna uvádělo na veřejnost nové CD skupiny, jež je současně legendou českého undergroundu i nezničitelným proudem těžko uchopitelné tvůrčí energie.
Ve čtvrtek 28. ledna byly v pražské Galerii kritiků vyhlášeny výsledky třetího ročníku soutěže pro umělce do třiceti let: Cena kritiky 2010. Téma Přesahy malby se podle pořadatelů stalo specifikem Ceny. Ani tentokrát však přesahy daleko nesahají, podle všeho ku prospěchu věci.
Českobudějovickému Domu umění, kde sídlí Galerie současného umění, hrozí likvidace. Radní města se sice v návalu mediálního tlaku ohradili, že ukončení činnosti galerie je pouze předpokládané, ale všem zainteresovaným osobám je jasné, že od slov nemusí být daleko k činům. Město si totiž od zrušení galerie slibuje ročně ušetřit kolem 1,1 milionu korun. Kam tyto peníze půjdou? Že by na oživení cestovního ruchu v Českých Budějovicích?
Recenze do češtiny nově přeložené knihy Gastona Bachelarda, Poetika prostoru, trochu jinak.
V baroku si znalci umění potrpěli na tzv. dekorum. Tématika výzdoby místností měla harmonizovat s jejich funkcí. Jiné náměty se objevovaly v knihovně, jiné v ložnici. Podle jakého dekora však vyzdobí umělec 21. století WC? Odpověď hledejme v srdci jedné netradiční výstavy.
V sobotu 5. prosince, již tradičně v brněnském klubu Fléda, exhibovala slova slamovou okázalostí. Chtějí slameři něco říct, nebo jen legračně mlátí prázdnou slámu?
Pohled na novou českou a slovenskou identitu slibuje, alespoň svým názvem, velká výstava, kterou po generální rekonstrukci uspořádal brněnský Dům umění. Protože podobně laděných bilančních výstav probíhá v České republice hned několik, musí takový projekt nejprve deklarovat to, co není, aby mohl s čistým svědomím ukazovat to, čím být chce. Hlavní však je, že výstava vyvolává otázky.
Čtvrtá samostatná próza Mileny Fucimanové s názvem Denní menu je sugestivní miniaturou stáří dvou osamělých protagonistů na valašském maloměstě.
Když nejde o umění, ale o pouhý amatérsky pojatý kšeft, nemůže se člověk divit ničemu. A nezachrání to ani jména těch největších, jak je vidno z výstavy Božská komedie pořádané v Mostě.
Dvě mimořádné výstavy, které by mohly symbolizovat znovunalezené mosty mezi sousedními státy, kazí pachuť hořkosti po telčské části jedné z nich.
Po roce působení na oficiální divadelní scéně v Brně bilancuje mladý soubor Buranteatr nad svou dosavadní činností. V kontextu současné doby nepřející příliš vzniku nových kulturních subjektů se aktivita „Buranů“ jeví jako velmi úspěšná. Buranteatr vznikl již v roce 2005 a bezprostředně navázal na činnost olomouckého divadla Tramtarie, z nějž se téměř celý soubor Buranteatru rekrutoval. V listopadu roku 2008 získalo divadlo stálý prostor, kde může realizovat své inscenace.
Měla bych se stydět za to, že se na výstavě dobře bavím? V dřevních časech, kdy mě omamovaly páry naivity, jsem posuzovala působivost děl podle toho, nakolik mě vybízely k tvorbě (zlí jazykové by řekli: k napodobení). Po shlédnutí výstavy Matěje Smetany (1980) se opice znovu probudila.
Nezkrácená verze textu, který vyšel dne 12. listopadu v Kulturních novinách.
„Takový strom žije i několik staletí, ten náš třeba čtyři roky ve čtyřlístku, dva dny na terase, z toho třeba půl hodiny leží (chudák - vítr jak prase) a pak už celý život na jednom místě. Jediné co může, je proti tomu umřít,“ napsala mi nedávno kamarádka. Dům umění města Brna aktuálně nabízí možnost pohybu diváků a myšlenek mezi dvěma výstavami, v nichž je pohyb tematizován.
Brněnská galerie opět nabízí umění, které hovoří o sobě samém. Nicméně provádí to tak, že se součástí hovoru stáváme i my. Jejím dotknutím lze být dotčen.
V německém Rudolstadtu se letos znovu potvrdilo, že dramaturgie jednoho z nejlepších festivalů world music na světě nemá hranic a nechává návštěvníky, hudební Kolumby, přistávat u hodně vzdálených a nádherných břehů. Tentokrát s Moscow Art Triem a Durynskými symfoniky.
